„Přitom civilizovaný svět dobře ví, že na samotném osmanském dvoře byla páchaná pedofilie nejen na dětech ženského pohlaví, ale především na chlapcích, byla nedílnou součástí sultánského života. Západ ví a chce vědět jen o harému,“ podotkl Uzunoglu. Podle něj v sultánských palácích však kromě harému bylo i zařízení, zázemí „icoglanu“, čili pohlavního zneužívání chlapců pocházejících především z Evropy.

„O této nelidské – bestiální skutečnosti civilizovaný svět věděl, a to moc dobře! Ale ani tato bestialita, ale ani jiné obdoby nelidského zacházení nebránily křesťanským zemím, aby aktivně podporovali Osmanskou říši proti Rusku, či aby pomáhaly Osmanům při genocidě a vyhnání Arménů a jiných křesťanských, židovských, jezídských menšin!“ rozlítil se lékař. A poukázal na příběh jednoho z týraných dětí, Drákuly. 

„Psal se rok 1442, kdy byl vládcem Osmanské říše Sultán Murat II. a valašským knížetem Vlad II., který, aby zajistil osmanskou podporu, na žádost sultána poslal oba dva svoje syny Vlada (III.) a Radu do Osmanské říše s tím, že zůstanou u osmanského dvora jako záruka jeho loajality a že se podrobí osmanské výuce. Aniž by tušil, co ta výuka obnáší,“ začal popisovat Uzunoglu s tím, že oba chlapci byli umístěni do chlapeckého harému a Vlad III. se stal nejoblíbenějším chlapcem.

„Vlad byl brutálně zneužíván po dobu celých šesti let. Čemu všemu byl vystaven, to nevíme, víme jen, že dostal přezdívku Kazikli rumunský Tepes, to jest ten, kdo je obětí ‚narážeče‘ či ‚napichovače‘,“ zmínil Uzunoglu. 

Když byl chlapec sedmnáctiletý, dostal se prý dle řádu do důchodového věku, dostal armádu a byl jmenován Vejvodou. Vlad III. vyrazil dobýt Valašsko, následně se „probudil“ a začal vracet Osmanům po svém to, jak on sám trpěl. „Osmanské zajatce napichoval na dřevěné ostré kůly, jejich turbany přibíjel k jejich lebkám hřebíky. A toto napichování se dostalo do mytologických rozměrů, že je třeba ďábla píchnout do srdce... My známe jevy, kterým byl chlapec vystaven po šest let – znásilnění, ale nevíme nic, co skutečně ještě musel tento chlapec všechno vytrpět v ‚paláci‘. To ‚výuka‘ z něho udělala Drákulu, jaká ovšem byla, to se jen můžeme domýšlet,“ podotkl také. 

Za staletí prošly institutem „icoglan“ podle Uzunogla tisíce křesťanských dětí, kterým byla urvána lidskost z jejich existence podobným způsobem, jako u Vlada III. „Jejich příběhy zůstaly v písních, v žalostných legendách balkánských křesťanských národů, dál se nesměly dostat. Osmanská říše byla přece ‚strategickým partnerem‘ Západu, tak jako tomu je dnes,“ zmínil závěrem s tím, že se novému zákonu vlastně nediví. Jen doufá, abychom se nedočkali legalizace a amnestování pedofilie páchané i na chlapcích, která je, tak jako u děvčat, v Turecku v rozporu s psaným zákonem tolerována.