Eliáš za první světové války bojoval v československých legiích v Rusku i ve Francii. Po vzniku Československa působil mimo jiné jako zástupce náčelníka generálního štábu, po obsazení pohraničí se stal členem druhorepublikových vlád. Do čela kabinetu byl jmenován v dubnu 1939. Premiérským úřadem současně maskoval ilegální odbojovou činnost, spolupracoval s organizací Obrana národa.
"Dvojrole, kterou musel hrát, vyžadovala od Eliáše obrovskou dávku statečnosti a současně nervy pokerového hráče," uvedl v časopise Senát historik Jaroslav Šebek. Navenek sice exilovou vládu v Londýně v čele s Edvardem Benešem označil v jednom z rozhovorů za soukromé aktivity, Beneše si naopak velmi vážil. "Svědčí o tom i jeho poslední depeše exilovému prezidentovi: 'Čekám vašich rozkazů'," uvedl Šebek.
Jako premiér podle něj Eliáš čelil germanizačním opatřením, snažil se pomoci vězněným studentům po 17. listopadu 1939, pomáhal v útěku ministra Ladislava Feierabenda do Londýna.
Eliáš byl zatčen 27. září 1941 po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy a o čtyři dny později odsouzen k smrti. Popravu ale nacisté odkládali a drželi Eliáše ve vězení jako rukojmí. Zastřelen byl v kobyliské střelnici až po atentátu na Heydricha, Po roce 1948 byl Eliáš obviňován z kolaborace s nacisty. Plně rehabilitován byl až v roce 1996, kdy obdržel Řád bílého lva in memoriam.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: čtk
