„Letiště je osiřelé. Z Ruska sem lítají lázeňští hosté přes Prahu, ale je jich málo. To už je tady víc německých Rusů,“ podotkne slečna v turistických informacích. Tím letištěm myslí místní ranvej pro menší letadla, kde opodál stojí socha prvního člověka ve vesmíru Jurije Gagarina. Německými Rusy zase ty, kteří bydlí a pracují u souseda. Jsem v Karlových Varech v době, kdy čtvrtá vlna koronaviru klepe na dveře.

Chudák Masaryk

V centru stojí socha „prezidenta Osvoboditele“ Tomáše Garrigua Masaryka a ještě má u nohou několik věnců a kytic ze státního svátku vzniku samostatného Československa. Na pozadí se blyští výlohy „dcerky“ největší ruské banky Sberbank. Ostatně Masaryk byl k východní velmoci vždy dost kritický a také kvůli knize Rusko a Evropa, která byla od roku 1915 přeložena do několika jazyků, tam dlouho nemohl.

Ani v současném Česku nepožívá Masaryk takové úcty, jakou by si zasloužil. V obchodním centru na lázeňské promenádě prodávají v obchodě „Knigy na russkom jazyke“ za necelou stovku kromě knih i „hajzlpapír“ potištěný českými pětitisícovkami, takže i Masarykem. Ve výloze je ale portrét cudně schován. Kdo by chtěl však vyčítat Rusům, že si s naším „tatíčkem“ chtějí  „vytírat řiť“, byl by na omylu. V tomhle jsou nevinně.

Obchod funguje jako spousta dalších na zavolání. Zatelefonujete na číslo, které je ve výloze, a zanedlouho přijde prodavač. „Manžel je na záchodě,“ odvětí na zavolání žena. Snad zrovna nepoužívá „tatíčka“, zděsím se. Později se pan Schneider, provozovatel obchodu s ruskými knihami, ohledně mého rozhořčení nad prodejem takového toaleťáku podiví: „Nejste na hlavu? To je nějaká sranda?“

Hajzlpapír s Mao Ce-tungem?

Toaletní papír pětitisícovka je nabízen v mnoha internetových, ale i kamenných obchodech. V roce 2017 pobouřil Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS). „Je to urážka naší národní hrdosti, pokud je takto potištěný toaletní papír určen ke konání lidské potřeby. Až tak daleko sahá současná liberalizace naší občanské společnosti. Toaletní papír je prodáván jako vtipný dáreček, což zrovna za vtipné nepovažujeme,“ řekl k tomu Novinkám.cz tehdy předseda plzeňské pobočky ČSBS Jaroslav Bukovský.

Jak dále zjistily Novinky.cz, výrobcem inkriminovaného „hajzlpapíru“ je čínská společnost Damon Paper Industrial. Nasnadě je otázka, co by se stalo s „Číňáky“, kteří by nechali na hajzlpapír vytisknout portrét Mao Ce-tunga? Nejspíš by se jim nevedlo moc dobře!

Klaun Zelenskyj

Karlovy Vary jsou sice poloprázdné, ale pořád je zde nejvíce slyšet ruština. Ostatně ve městě si spousta Rusů nakoupila nemovitosti, opravila je a s ochlazením česko-ruských vztahů je začala prodávat. Nicméně za tak horentní sumy, že na to málokdo má. Nicméně se má za to, že překrásný a luxusní hotel Quisisana Palace stojící naproti Grandhotelu Pupp vlastní stále nejbohatší Ruska Jelena Baturinová, druhá žena bývalého primátora Moskvy Jurije Lužkova, který před dvěma roky zemřel.

Za dveřmi masérny nejmenovaného lázeňského zařízení slyším debatu v ruštině. „Ta naše Ukrajina je úplně na kolenou, a přitom jde o tak bohatou zemi. Je mi z toho smutno. Vy, Rusové, za to nemůžete. Vzali jste si jen svůj Krym. Ten marasmus způsobila naše nová elita. Samí oligarchové anebo jejich loutky. Všichni hrabou pod sebe. Třeba ten klaun Zelenskyj, ten se vůbec nevyzná v domácí politice, natož v mezinárodní,“ sdělí ženský hlas. Řeč je o prezidentovi Ukrajiny Volodymyru Zelenském, který je opravdu povoláním herec, tedy i komik. „Da, da,“ přisvědčí hluboký mužský hlas. Z masérny zanedlouho vyjde obrovitý Rus, uvnitř stojí křehká malá Ukrajinka a ukazuje, kam si má lehnout další klient. A pak mi, když se zeptám na Ukrajinu, zopakuje to samé.

Kovář Petr Veliký

S ruským konzulátem v Karlových Varech je domluva nemožná. Když jsem třetího tajemníka Kirilla Popova, kupodivu umí dobře česky, požádal o schůzku, abych se dozvěděl o Rusech ve městě něco více, zavládlo stejné mlčení jako po havárii v Černobylu. Ve vitríně u konzulátu se píše, že všichni zájemci mohou v pracovních dnech obdržet symbolické stužky – ruskou trikolóru a svatojiřskou. Nikoho jsem ale s těmi symboly „ródiny“ venku neviděl. Rusy na ulici však pozná každý. Mají buď tepláky, anebo tesilky. Tedy alespoň osmdesát procent z nich.

Největší a nejnavštěvovanější české lázeňské město je neodmyslitelně spojené s ruským carem Petrem I. Velikým. Přijel tam v roce 1711 a 1712. Na celý den se tam stal zedníkem a pomáhal při stavbě domu U páva, který už nestojí. Koval, soustružil, ostrostřílel. Nad městem u Jeleního skoku má od roku 1877 bustu a třeba v Březové na dnešním vietnamském krámku pamětní ceduli: „Tento dům byl postaven v roce 1911 na místě starého hamru. V tomto hamru ukoval car Petr Veliký v roce 1711 podkovu a železnou tyč.“

Ve třech restauracích, které jsem navštívil, mě nikdo ohledně viru nelustroval, ale v městském divadle proběhla nedávno „šťára“ hygieniků.