Prezidentem Československé socialistické republiky se na schůzi ve Vladislavském sále, již řídil Alexander Dubček, stal Havel deset minut před půl jedenáctou. Hradčanské náměstí i hradní nádvoří byla plná lidí, kteří čekali, až Havel promluví. Chtěli tak být u volby prvního svobodného prezidenta. 

Blahopřát mu tehdy přišli též zástupci církví, v čele s kardinálem Františkem Tomáškem.

Havel následně z balkonu Pražského hradu, kde jej doprovázela manželka Olga, slíbil, že nezklame důvěru lidí a dovede zemi ke svobodným volbám. „Musí se to stát slušným a pokojným způsobem, aby nebyla pošpiněna čistá tvář naší revoluce. Je to úkol pro nás všechny,“ poděkoval Havel za obrovského skandování lidí. 

Následovala vojenská přehlídka, kterou Havel absolvoval ve svých slavných krátkých kalhotách. (Ty daly vzniknout tradici ohrnutých nohavic, kterou jeho fanoušci drží na výročí Havlova úmrtí 18. prosince.)

Poté následovalo slavnostní Te Deum ve svatovítské katedrále, které přenášela i Československá televize. Se sugestivním komentářem Radovana Lukavského je dodnes k dispozici na internetu. Dodnes je tak možné sledovat, kterak během církevního obřadu vicepremiér Valtr Komárek klimbal se skloněnou hlavou a Alexander Dubček, který měl rovněž ambice na prezidentskou funkci, jen těžce skrývá své zklamání.

O tři dny později se prezident představil veřejnosti, když přednesl svůj první novoroční projev, známý pod názvem „Naše země nevzkvétá“. Jak po letech v knize o Havlovi prozradil jeho tehdejší tiskový mluvčí Michael Žantovský, projev se předtáčel den předtím a bylo to užitečné, protože na Nový rok ve třináct hodin, kdy se projev tradičně vysílá, prý prezident po vydařené oslavě Silvestra opravdu nebyl v takové kondici, aby se mohl zapisovat do dějin.