Má slovo „oslava“ represivní nádech?

V Rakovníku se v podvečer před prvním listopadovým dnem konala akce, která měla připomenout atmosféru podzimních meetingů na náměstích v roce 1989. Divákům měla navodit atmosféru listopadu před třemi desítkami let, kdy stěžejní roli hrály občanské proslovy a hudba.

„Nebudeme tomu říkat oslava. Oslavy nám dříve nařídili. Dneska to je tak, že kdo chce, kdo přijde, tak může zavzpomínat a může si připomenout tyto změny,“ zmínil Luboš Dvořák socialistickou manýru nařizování povinných účastí na slavnostních akcích. Luboš Dvořák, programový ředitel Signál rádia, komponovaným pořadem provázel.

Sekundovat mu měl Vojtěch Sedláček, disident, signatář Charty 77 a starosta Roztok u Prahy. Ten byl zvolen v prvních svobodných volbách a stal se tehdy statutárním reprezentantem republikového Občanského fóra. „Svou účast na akci v Rakovníku zrušil,“ odpověděl ParlamentnímListům.cz k jeho nepřítomnosti Luboš Dvořák.

Listopad se bude řešit ještě hodně dlouho

„Říká se, že události, které jsou takhle mladé, ty se budou řešit ještě hodně dlouho. Teprve nedávno de facto uzavřeli historici problém první světové války a to, co po ní přišlo, a ještě se to dělá opatrně. My se nyní komíháme na jakési hraně, protože třicet let z hlediska historie není moc,“ uvedl Dvořák a obrátil se tázavým pohledem na historičku Renatu Mayerovou.

Ta na jeho slova reagovala okamžitě: „To je opravdu málo, pro mě je to obzvlášť málo. Já jsem zvyklá pracovat spíš s materiálem, který se ani neblíží roku 1945, ale spíš z toho 19. a počátku 20. století,“ řekla s tím, že jako archivářka má navíc trochu jiný úhel pohledu na písemné dokumenty a jejich interpretaci. „Ale když se historie objektivně hodnotí, tak má nejenom starší, ale i současné generaci co nabídnout a určitě také dál posouvat ty dějinné mezníky a rozšiřovat dané informace dál a dál,“ je přesvědčena.

„Když probíhala sametová revoluce, mně byl pouhý rok, takže mě tyto události malinko minuly,“ podotkla ředitelka Muzea TGM Petra Kopáčková, že ona není pamětnice.  Přímé zkušenosti účastníka studentských demonstrací nemohl poskytnout ani moderátor: „Já jsem rok 1989 prožíval ještě trochu jinak, víc hekticky, a ne politicky, protože čtyři dny po 17. listopadu se mi narodila první dcera.“

Rozčarování, místo „rudé budovy“ poliklinika…

Na Husově náměstí v Rakovníku se tak ohlédnutí nejen za rokem 1989, ale i za předešlými třemi dekádami zhostila sama ředitelka Státního okresního archivu Rakovník Renata Mayerová. Té bylo před třiceti lety 28 let.

Prozradila přítomným, že v Rakovníku se setkali pražští studenti nejprve s rozčarováním. „V Rakovníku se prvotní reakce na pražské události 17. listopadu na Národní třídě začínají objevovat až 23. listopadu, kdy sem přijeli stávkující pražští studenti osvětlit důvody, které je vedly ke stávce. Samotný průběh jednání byl veden jednostranně ze strany přítomných funkcionářů a studenti tehdy odjížděli z Rakovníka trošinku rozčarovaní, neboť se téměř nedostali ke slovu,“ objasnila, proč tomu tak bylo.

„Chceme být léčeni jako lidé!“

Začátkem prosince 1989 začala probíhat podpisová akce, která měla podpořit předání budovy tehdejšího okresního výboru KSČ pro zdravotní potřeby a pro zřízení polikliniky. „Také 11. prosince proběhlo jednání mluvčích Občanského fóra s představiteli okresního národního výboru a 19. 12. žádali manifestující urychlené předání budovy KSČ pro potřeby zdravotnictví,“ doplnila Mayerová další fakta.

Vzpomenula i emotivní událost, která je typická pro pády starých režimů, kdy padají většinou i sochy a pomníky pohlavárů: „22. prosince došlo k odstranění sochy Klementa Gottwalda z prostoru před budovou tehdejšího okresního výboru.“

Stržení sochy K. Gottwalda v roce 1989 v Rakovníku dokumentoval Vlastimil Beneš. Reprofoto z galerie Cafée Samson: Lucie Bartoš

Následně 27. prosince proběhlo jednání za účelem oficiálního předání budovy výboru do užívání Okresním ústavem národního zdraví Rakovník. Podle historičky období třiceti let poměrně rychle letí a je potřeba se obrátit i k novodobé historii, která v Rakovníku následovala ty tři desítky let po roce 1989. „Už v roce 1990 byla budova výboru opravdu přeměněna na polikliniku,“ dodala ještě k urputným snahám v rámci rakovnické „zdravotnické revoluce“, které dokládají i dochované dokumenty, například výzva „Chceme být léčeni jako lidé“:

Podpisová listina Občanského fóra Rakovník. Reprofoto: Lucie Bartoš

V následujících letech doznala změny i Rabasova galerie, která byla roku 1991 oddělena od okresního muzea. Následně byla zřízena Heroldova síň.

Pozn. red.: Rabasova galerie má sídlo v nejznámější židovské kulturní památce v Rakovníku, v budově bývalé synagogy. Pojmenována je po malíři Václavu Rabasovi. Galerii ve Vysoké ulici provozuje Středočeský kraj a jejím ředitelem je akademický malíř Václav Zoubek.

Socialistické nákupy, televize a ikona TGM

„I Rakovník v roce 1993 měl možnost získat poznatky, jak vypadá market; kdysi se říkalo nákupní středisko. Málokdo si už vybaví, že v tom roce byla otevřena velkoprodejna V Jamce. Už v roce 1994 měli rakovničtí občané možnost poznat, jak bude vysílat kabelová televize. A v následujících letech byly dokončeny další budovy, třeba ta, v níž pracuji, budova Státního okresního archivu v roce 1995, o dva roky později budova finančního úřadu,“ vypíchla Mayerová.

V roce 1997 roce byla v Rakovníku také slavnostně odhalena socha prezidenta T. G. Masaryka od sochaře Miroslava Pangráce. „V roce 2002 se okresní muzeum změnilo na Muzeum TGM. O rok později otevřelo svou pobočku na Lánech,“ doplnila ještě k postavě prvorepublikového prezidenta. 

Z významných návštěv stojí za zmínku ta z roku 2001 – návštěva Záchranné výcvikové základny prezidentem Václavem Havlem, který dorazil s ministrem obrany Jaroslavem Tvrdíkem a náčelníkem generálního štábu Jiřím Šedivým. Podle dobového tisku se tehdy prezident Václav Havel při jednání s ministrem obrany v Lánech rozhodl k návštěvě rakovnické posádky zcela neplánovaně. 

Mezi významná jubilea patří i 500 let trvání spolku vojenských vysloužilců, v roce 2004, a o dva roky později jsme si připomněli 170. výročí narození Zikmunda Wintera, který působil desetiletí na zdejší reálce. „Co se týče archeologie, tak i v uplynulých třiceti letech měli Rakovničtí možnost zaznamenat řadu zajímavých archeologických objevů, a to konkrétně roku 2005 se ve Vysoké ulici odkryla studna z 15. století,“ měla potřebu vyzdvihnout badatelka Mayerová, která svůj exkurz do moderních dějin Rakovníku zakončila slovy:

„V tomto sledu bychom mohli pokračovat. Stojíme na rakovnickém náměstí, kde už je historií i rok 2018, kdy náměstí doznalo změny, která se týkala parkovacího systému v podobě platebních terminálů. Při příležitosti 100 let československého státu byla loni u kostela svatého Bartoloměje vysazena pamětní lípa,“ uvedla události loňského roku.

„Návrat“ Schelingera a Kryla. „Dějiny jsou proto, aby se daly měnit...“

Poté dostala prostor kapela Kranz. Její repertoár tvoří nejznámější skladby z tvorby Jiřího Schelingera, který nešťastně zemřel v roce 1981 ve svých třiceti letech.

„Důvod, já chci znát důvod,“ zazpíval Rosenkranz na úvod v první Schelingerově písni „Violo, Jsem Cellista“ (zkrácená ukázka). Video: Lucie Bartoš

Hlavní devizou revivalové skupiny je samotný zpěvák Luboš Rosenkranz, který svým chraplavým hlasem skutečně připomíná Jiřího Schelingera. „Před šesti lety mi kapela jeho bratra Milana Schelingera řekla: Pojď s námi zpívat. Pro mě to byla obrovská výzva, protože jsem Jirku od svého dětství poslouchal. Tak jsme to dali dohromady. Měl jsme svou amatérskou kapelu.  Bubeník mě slyšel, viď, bylo to tak?“ obrátil se na kolegu, který s úsměvem zavrtěl hlavou. „Dějiny jsou proto, aby se daly měnit. To ale nemůžu říct tady před paní archivářkou,“ reagoval na jejich rozpor moderátor Dvořák.

Pozvána byla také kapela Missa, která se prezentuje pro změnu jako „Karel Kryl revival“. Ve svých materiálech uvádí, že se věnuje autorské interpretaci písní básníka nesvobody Karla Kryla. Slaví letos 20 let existence a hraje kolem padesáti písní od hlavního představitele československého protikomunistického protestsongu, který se na rozdíl od Schelingera dožil sametové revoluce.

Podobná akce – „30 let svobody“ – se uskutečnila ve Středočeském kraji v říjnu již v Jílovém u Prahy, 20. listopadu proběhne v obdobném scénáři v Mladé Boleslavi od 16 hodin, kde za historiky promluví Luděk Beneš. Události revolučních dní si připomenou ještě dříve i ve Vlašimi na zámeckém nádvoří, a to 6. listopadu za pomoci muzejního historika Jindřicha Nuska. Den předtím si občané vzpomenou na křivolaké cesty k demokracii v Kutné Hoře. I tam zazní revivalové skladby.