Postavila ruská invaze na Ukrajinu prepperství v našem regionu do nového světla? Je správné mít aspoň na určitý čas zajištěny základní potřeby a plán, kam se stavět? Kde leží kořeny survivalismu a do jaké míry jde v případě prepperů o sekty? O náboženské obce svého druhu? Kromě Cílka v pořadu Vertikála hovořil i religionista Zdeněk Vojtíšek.

„K prepperům nepatřím a musím přiznat, že jsem žádná opatření v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu nedělal. Mě na těchto fenoménech vždy fascinuje ta intepretace těch současných událostí. Totiž ta interpretace může být dvojí: Můžeme opravdu mít velký strach, velké obavy z toho, co se děje v tomto světě v současné době, ale zrovna tak to můžeme interpretovat i opačně, můžeme vidět, že dnešní svět je velmi najedený, že údajně počet obézních převýšil počet hladových, že je relativně málo válek ve světě, takže záleží dost na nás, jak ten svět interpretujeme. Samozřejmě ta invaze to vychýlila na tu stranu negativní interpretace s tím strachem, s těmi obavami, ale znovu opakuji, to prostě není jediná možnost, spíš je to na nás, spíš to záleží na tom našem nastavení a ustrojení,“ poznamenal Vojtíšek.

• ONLINE: Válka na Ukrajině

Cílek se nejprve rozhodl promluvit o typech prepperů. „To je velmi široké spektrum. Vlastně je to hnutí, které se hodně rozvinulo v Americe, dejme tomu v padesátých letech, za studené války, tam se opravdu počítalo s možností jaderného výbuchu, stáhnout se do lesů a pak další minimálně dvě desetiletí to prepperství bylo spíš ve stylu jako Rambo, jak přežít v divočině. Ti preppeři měli zbraně a studovali vojenské manuály,“ podotkl Cílek.

„Jeden člověk mi řekl, že nejlepší prepper, kterého zná, je jeho osmdesátiletá babička, protože má právě tu historickou zkušenost. Nepočítáme s nějakými útěky do džungle a s potyčkami v ulicích, ale počítáme s tím, že můžeme zchudnout, že může přijít blackout. A v tomto okamžiku lidé nebyli připraveni na nějaký problém snad od začátku devadesátých let. To znamená, já to vidím naopak, teď se posouváme z období, kdy jsme se nepřipravovali, na období, kdy se rozpínáme na dřívější historická staletí se všemi jejich problémy,“ dodal Cílek a hovořil mimo jiné o tom, jak preppeři rozhodně nesdělují, jaké zásoby mají.

„Preppeři vědí, že když řeknou, že jsou přichystaní, tak až přijde ten okamžik, tak ostatní přijdou za nimi. Lidé, kteří přijdou prosit o jídlo, se časem stávají agresivními, protože mají pocit, že sami selhali, a tu agresivitu si vybíjejí na člověku, který to jídlo dává,“ zmínil Cílek.

Jedno ze základních prepperských pravidel pak podle jeho slov je, že člověk sám nepřežije. „Většinou musíte mít skupinu nebo komunitu. Další základní pravidlo je to, že v okamžiku krize už je pozdě na přípravu. Už nemáte peníze, energii a také dochází rozum v okamžiku krize. V okamžiku krize se uplatňují ty návyky, které jste si vybudovali ještě před tou krizí. Jsou to takové dobré a zajímavé věci. Heleďte se, doma lidé pečou chleba, naučili se to za covidu, naučili se mít doma nějaké potraviny, ale to se zase bavíme spíš o jiné metle prepperství, a to je to, že se to mění v nakupování a vytváření seznamů,“ podotkl Cílek.

„Scéna prepperů je velice široká a jsou mezi nimi obrovské rozdíly. Když survivalismus přišel do Evropy, tak přišel v podstatě už osekaný o ty náboženské základy, to znamená, že zůstala hlavně ta apokalypsa, to pionýrství, ten konspiracismus, ale to, co v USA zůstalo, je velké vyzbrojování, to v Evropě není zdaleka v takové míře, nebo ten sklon k rasismu. A právě s příchodem do Evropy se začalo používat to slovo prepperství než ten survivalismus a vlastně i ty dva pojmy vyjadřují určitý posun, zatímco hlavně v té Americe šlo o to přežití, tak v té Evropě jde o tu přípravu na to, co se stane,“ zmínil dále Vojtíšek.