Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) požádal o odklad projednání Istanbulské úmluvy do ledna 2023. Vysvětluje to tím, že úmluvu je ještě nutné politicky projednat. 

Istanbulská úmluva, resp. její ratifikace, se po vcelku svižném začátku přijímacího procesu na mnoha místech Evropy zadrhává. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek tak se svou prosbou o odklad nikterak nevybočuje z řady v rámci regionu. Neratifikovali ji totiž ani Slováci, Maďaři, Bulhaři, Ukrajinci, Lotyši, Litevci a Arméni. Poněkud paradoxně se pak od Istanbulské úmluvy v červenci loňského roku distancovali Turci. Nad stejným postupem se uvažuje v Polsku, kde tamní vládnoucí strana Právo a spravedlnost projevuje nespokojenost s úmluvou již od roku 2015 a v poslední době činí kroky k jejímu odmítnutí. 

Mezi západními zeměmi je situace jiná. Jednoznačně vyčnívá Velká Británie, která úmluvu podepsala už v roce 2012, ale doposud ji neratifikovala. Ve zbytku západní Evropy byl ratifikační proces až na výjimky (Irsko 2019, Lichtenštejnsko 2021) ukončen nejpozději v roce 2018. V rámci celé Evropy je pak nejnovějším přírůstkem ratifikace v Moldávii, kterou tamní parlament přijal v polovině října loňského roku.

Zahoďte ten papír

V Česku má úmluva kritiky, i své zastánce.

K těm prvním patří publicista Ondřej Neff. „Vytváří se dojem jako by ministr Blažek s ohledem na koaliční vztahy, jak upozorňuje progresivní Deník N, horuje pro domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti a mrzačení genitálií a nejraději by skvělou úmluvu hodil do koše. Z textu úmluvy, z jejích 81 článků, vám půjde hlava kolem. Proč je třeba doporučit ministru Blažkovi, aby projednávání neodkládal o rok, ale odložil na neurčito, lépe na nikdy?“ napsal v Neviditelném psu v textu nazvaném Zahoďte ten papír.

„Především není nejmenší důvod k nějaké takové mezinárodní úmluvě přistupovat. Výše uvedené skutky jsou ošetřené naším právním systémem. Lze diskutovat o kvalitě ošetření. Ukazuje se, že je třeba důrazněji vyšetřovat a trestat znásilnění, nastupující puritanismus určitě povede k zostření definice sexuálního obtěžování. To vše je otevřeno k debatě a je v dosahu našich zákonodárců a orgánů výkonu moci. Není nejmenší důvod, proč by bylo třeba nějaké mezinárodní úmluvy k řešení naší domácí problematiky. Mezinárodní úmluvy mají smysl pro interakci států. Typicky, plavba po moři musí být řešena mezinárodními úmluvami. Domácí násilí budiž řešeno prostředky dosažitelnými doma,“ domníval se Neff.

Proč ten povyk, proč vlastně vznikla tato úmluva? „Vysvětlení najdete po pročtení textu. Otevírá se tu prostor pro aktivity takzvaných nevládních organizací a občanské společnosti. Mimořádně vypečená je Hlava III. – Prevence. Hned na začátku se píše: ‚Smluvní strany přijmou nezbytná opatření k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů za účelem vymýcení předsudků, obyčejů, tradic a veškerých dalších zvyklostí, které jsou založené na méněcennosti žen nebo na stereotypním pojímání rolí mužů a žen,“ citoval Neff. „A už to jede, závazek přijmout legislativní opatření, je tu všechno, zranitelnost, lidská práva, úprava výukových materiálů, školení odborníků, potlačování závadného obsahu v médiích. Jste naivní, pokud si myslíte, že se tu zapomnělo na práva migrantů. A tak dále, je toho hodně. Gumové a ještě gumovější formulace, do kterých čilý aktivista vecpe zákazy a regulace v první fázi, v další už tresty, jaká by to byla regulace bez vymahatelnosti?“

„Ano, proto potřebují aktivisté občanské společnosti mezinárodní úmluvy typu jako je tato Istanbulská. Jsou finančně přisáti na stát a parazitují na něm. Oporu ve veřejnosti mají minimální, pokud nějakou. V kontaktu se státem potřebují nějakou legitimitu a ano v tomto případě poslouží papír neuváženě podepsaný i Čechy v Istanbulu. Varujme se mezinárodních úmluv, které se netýkají kooperace států a mají dopad i na nás, na občany. Pane Blažku, roztrhejte ten papír. V Deníku N o vás budou ošklivě psát, ale nejspíš to vydržíte a budou to dělat i bez toho. Ostatně nesmysly jako je Istanbulská úmluva nebo korespondenční volba, mají společnou líheň. Je to snaha zničit principy, které se vytvořily v průběhu staletí, osvědčily se, vytvořily svět svobody a blahobytu. Ten svět, ve kterém zhýčkaní a nezodpovědní lidé dělají vše proto, aby ho zahubili,“ napsal Ondřej Neff.

Proč musíme trvat na ratifikaci Istanbulské úmluvy, když nebudeme muset nic doplňovat do české legislativy?

S ratifikací úmluvy nesouhlasí ani senátorka Jitka Chalánková. ParlamentníListy.cz se jí zeptaly, proč. Nejdříve zmínila, že je ráda, že ministr Blažek ratifikaci odložil. 

„Vítám, že pan ministr Blažek odložil hypotetickou možnost ratifikace úmluvy. Vytvoří to možnost debaty, ať se vyjasní to, co je ve vlastním textu a především to, co se skrývá v důvodové zprávě,“ objasnila. Pomohla by úmluva proti domácímu násilí a sexuálně motivovaným činům, jak tvrdí její zastánci? „Tato úmluva se tváří velice pozitivně – úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácímu násilí – to zní dobře a vyplývá to i z vlastního textu. Nicméně je tam spousta skrytých nebezpečí, které se nám objevují i při projednávání, jako například byla mezinárodní organizace práce, nebo sdělení komise, kdy už se ten pojem Istanbulská úmluva objevil v textu těchto materiálů, které byly projednávány i na půdě Senátu. Považuji toto za takový průzkum bojem, který ukazuje, o co ve skutečnosti jde,“ vysvětlila Chalánková.

„Co se týká vlastních legislativních otázek, které jsem položila vládě v době, kdy se o těchto materiálech mluvilo, v Istanbulské úmluvě její zastánci říkají, že to neznamená nic, co bychom museli doplňovat do naší české legislativy. Tak já se ptám, proč musíme trvat na ratifikaci Istanbulské úmluvy, když nebudeme muset nic doplňovat do české legislativy? Zvláště pak, když už jsme dali do pořádku dvě drobnosti, které se tam ještě měly vyřešit v trestním zákoníku. Jsou už vyřešené. Týkaly se promlčenosti některých činů a trestného činu zavlečení. Takže v legislativě nám nic nechybí, ptám se tedy, proč máme přijímat nadnárodní úmluvu, když naše české zákony mají veškeré instrumenty, které by měly potírat tyto trestné činy,“ sdělila senátorka.

„Pokud nám něco chybí, tak se znovu ptám, co? Ať to zastánci předloží. Oni hovoří o tom, že by měla vzniknout celá síť nevládních organizací. Předpokládám, že tyto nevládní organizace by očekávaly finanční zdroje, které by podávaly zprávy k expertnímu orgánu Rady Evropy. Ten by dával doporučení české vládě, co by měla změnit. Máme tu nebezpečí paralelního právního systému, který by musel korespondovat s naší legislativou,“ obává se Chalánková.       

„Co se týká toho, že by mohla vzniknout síť podpůrných organizací nebo azylových domů, tak to můžeme tvořit i bez úmluvy. Ale v úmluvě se nám objevuje pojem ‚gender‘. Na ten jsem se pana premiéra ptala. Co ten gender je, jestli ho může nějakým způsobem charakterizovat, když rozeznáváme pohlaví ženské a mužské a u některých činů se napíše ‚anebo na základě genderu‘. To znamená násilí na základě pohlaví mužského, ženského, diskriminace na  základě pohlaví. Anebo genderu. Ptala jsem se tedy na gender, protože je tam popisován jako sociální konstrukt, kdy se člověk přihlásí k nějakému ustálenému souboru rolí, které jsou dané pro určité pohlaví. Já se ptám, jaké jsou tyto znaky? Na toto jsem odpověď nedostala,“ upozorňuje.