Hned na úvod vystoupil ministr kultury Daniel Herman, který se vyjádřil k turbulentním personálním změnám v Českém literárním centru, kde jeho poslední ředitel vydržel pouhých pět týdnů.

Cenu za objev roku dostal Ondřej Nezbeda za knihu Průvodce smrtelníka. Ten při děkovné řeči zmínil, že všichni máme stáří, jaké si zasloužíme. „Takže bych vám všem chtěl popřát, abychom uměli zestárnout dobře a s radostí a neproměnili jsme se v takové zapšklé páprdy, jací sedí na Pražském hradě, a nemuseli jsme poslední roky života trávit s nějakými Ovčáčky a o samotě si googlit naše jméno,“ rýpl si do prezidenta Zemana.

A pokračovalo se dále. Spisovatel Petr Roubal dostal cenu za naučnou literaturu za svou knihu Československé spartakiády. Ten při děkování lidem, kteří mu s knihou pomohli, výslovně zmínil „učitele a kolegy ze Středoevropské univerzity v Budapešti, kterou teď Viktor Orbán ruší“.

Hned následující cenu za publicistiku předával ředitel České televize Petr Dvořák, který na dotaz, zda se v České televizi zvyšuje tlak na objektivitu, odpověděl: „Máme dobré lidi, kteří dbají na to, abychom dávali všem stejné pozornosti.“

Pak se předávala Cena čtenářů, kterou dostal kněz polského původu Zbygniew Czendlik za knihu Postel, hospoda, kostel.

Následně už došlo na cenu za prózu, kterou dostal Marek Šindelka za román Únava materiálu. Vystudovaný kulturolog z pražské Filozofické fakulty neváhal výrazně veřejně vystupovat již v minulosti, svou knihu od počátku avizoval jako vyjádření svého postoje k migrační krizi.

„Hrdinou románu je bezejmenný dospívající chlapec. Ocitá se v cizí zemi uprostřed Evropy, která v jeho očích vypadá jen jako systém plotů, dálničních nadjezdů, železničních koridorů a logistických skladišť. Neznámé území, které se vůči němu staví zcela odtažitě a nepřátelsky,“ píše se přímo v anotaci knihy.

UKÁZKU Z KNIHY SI PŘEČTĚTE ZDE.

„Román přímo vychází ze současné uprchlické ‚krize‘, zachycuje ale univerzální situaci odcizení, ztráty domova, vykořenění. Na současnou Evropu a její hodnoty pohlíží zvenčí. V rolích protagonistů záměrně stojí ‚cizinci‘, lidé nižší kategorie, uměle vytvoření nepřátelé, do nichž je promítán iracionální strach západu. Bytosti, které je potřeba podrobit totální kontrole, nebo eliminovat. Román sleduje redukci člověka na problém, na pracovní sílu, na materiál,“ lze se dočíst dále.

Právě tato kniha byla porotou vybrána jako nejlepší česká próza roku 2016. „Já tu knihu začal psát s pocitem velkého studu za svůj národ,“ začal své poděkování Šindelka a pokračoval poznámkami ke skupině Ortel, která podle něj mezi českými posluchači letos určitě vyhraje Zlatého slavíka. Na závěr pak znovu vyzval k soucitu ne s uprchlíky, ale s lidmi. „Až potom jsou uprchlíky, muslimy a tak dále, ale na lidské úrovni jsme si všichni rovni,“ vysvětlil.