„Je to totální anarchie a zmar,“ rozesmutní se ve svém bytě na okraji Paříže nefrolog, lékař zabývající se léčbou ledvin, Gérard Michel London, když hovoří o hnutí žlutých vest. Je to syn bývalého československého politika Artura Londona, jenž byl v roce 1952 ve zinscenovaném procesu s Rudolfem Slánským odsouzen na doživotí. Vypovídá o tom kniha a film Doznání. ParlamentníListy.cz se ve Francii ptaly na „žluťásky“ i jiných lidí, kteří mají velmi vřelý vztah k České republice.

Je to totální anarchie!

Přestože se říká, že každý Francouz je tak trochu „homo politicus“, není to až tak úplná pravda. Nicméně Gérard London je, a to stoprocentní. Ač lékař, o politice hovoří rád a navíc velmi zasvěceně. Hlavně o té francouzské. „Je to úplně totální anarchie. Výbuch protestu části francouzského obyvatelstva, které na tom skutečně po stránce ekonomické není dobře, se dal očekávat, ale ne takový. Nová generace v čele s prezidentem Emmanuelem Macronem chce ve Francii udělat změny, ale ti lidé nikdy nebyli v politice a neumí to vykomunikovat,“ říká. Celý rozhovor si přečtete v PL zanedlouho.

London se také pozastavil nad tím, že Česká televize potvrdila tvrzení britského deníku The Times o Rusech mezi aktivisty, když její redaktor Jakub Szántó napsal, že mezi  demonstranty byla slyšet ruština. „Víte, ta vaše nenávist k Rusům už začíná být divná. Až taková zapšklá. Samozřejmě, že Rusové žijí v Paříži a jezdí sem i jako turisté,“ podotkl. Na Elysejských polích byl osobně reportér ParlamentníchListů.cz na začátku demonstrací žlutých vest a slyšel tam kromě francouzštiny nejen ruštinu, ale i němčinu, španělštinu, italštinu, arabštinu a další jazyky.

Někdy je třeba utáhnout opasky!

„Žluté vesty měly vážné důvody k protestu, nicméně nebyli dobře organizovaní a proto mezi ně vnikli násilníci, kteří ten protest znehodnotili. Rozbíjení výloh, rvaní s policisty a napadání jiných lidí, to ke žlutým vestám nepatří. Navíc se od těch chuligánů, kteří mezi ně pronikli, ani veřejně nedistancovali. To jim vyčítám,“ vysvětluje Helena Krulichová-Kásemlú, která žije kousek za hranicemi vnitřní Paříže a překládá do češtiny svou knihu o životě mezi Kurdy. Hnutí podle ní nemělo zpočátku ani dobře formulované požadavky a o hlavních důvodech protestů se lidé dozvídali na etapy.

Paní Helena doufá, že prezident Macron přijde s patřičnými změnami, aby se situace ve Francii zlepšila: „Skončilo to Macronovým příslibem změn. Problém je, že lidé očekávají, že ke zlepšení dojde hned, což není možné. Vždy je třeba určitá příprava a čas na to, aby vše začalo fungovat. Podívejte se na Irsko, Portugalsko či Španělsko, kde byla situace dost katastrofální a nyní jsou ty země z nejhoršího venku a životní podmínky se postupně zlepšují. Někdy je třeba utáhnout si na chvíli opasky. Osobně proto Francouzům také vyčítám, že jsou netrpěliví a chtějí všechno hned. S tím já nesouhlasím, protože v tom není moudrost, ale kvap.“

Moc stávek zabíjí stávky!

Šéf Sdružení československých dobrovolníků ve Francii Pavel Lesák jezdí občas do Česka, takže zažil situaci i mimo Paříž. „Nedávno nás žluté vesty zastavily dva kilometry od hranic s Německem, ale byli celkem slušní. V průběhu protestů jsem je začal chápat. Líbí se mi, že jim v manifestacích pomáhají důchodci, kteří se už před několika měsíci začali bouřit proti snižování důchodů. Proto jsme s manželkou s nimi solidární,“ podívá se na choť Beatrice, která souhlasně přikývne. „Na druhou  stranu je třeba říct, že moc stávek zabíjí stávky. Když se moc stávkuje, nakonec to lidi přestane bavit a postupně se na to vykašlou. A ještě jsou zde ty maléry s mrtvými lidmi, spálenými auty, rozbitým Vítězným obloukem či obchody. To mě moc mrzí. Tak uvidíme. Předseda vlády teď nasliboval, co mohl, tak doufejme, že to splní a sliby se nezmění v chyby,“ doplní ještě.

Ve čtvrtek se několik žlutých vest pokusilo vniknout do letního sídla francouzských prezidentů na Azurovém pobřeží, ale nepodařilo se jim to. Jacline Mouraudová, zástupkyně umírněného křídla žlutých vest, kterou dokonce list Le Figaro nazval „Madonnou žlutých vest“, se však poté, co Macron oznámil ústupky včetně zrušení daně na pohonné hmoty, nechala slyšet, že „je čas najít východisko z krize“. Naopak radikálům se tato smířlivost vůbec nezamlouvá.