Na následujících řádcích uvádíme příběh, který se před časem odehrál v jedné vesnici v zapadlé části Čech. Aktéry celého příběhu redakce několik let zná a autentičnost příběhu má ověřenou, nicméně jsme se rozhodli respektovat žádost o anonymizaci. Důvod pochopíte po přečtení.

Vyprávění našeho zdroje redakce přepsala slovo od slova a pro zachování plné autentičnosti nezměnila ani čárku. 

Jedná se o středně velkou vesnici s pár tisícovkami obyvatel, kde funguje škola, obchody, několik hospůdek i menší fabrika. Běžná česká vesnice, vráskou na kráse tam ale před lety byl jeden „dům hrůzy“, jak to sami místní popisovali. 

Šlo o dvoupatrový bytový dům ve vlastnictví obce, který obývali Romové. Žili tam zhruba deset let a vše skončilo jejich vystěhováním, protože budova byla natolik zničená, že by mohla být životu nebezpečná. Obyvatelé si prý s placením nájmu hlavu nelámali, stejně tak s elektřinou a dalšími poplatky. Pro zajištění klidu jim ale podle našich zjištění obec sama elektřinu delší čas platila. „Nájem nezaplatili snad ani jednou. Nebo možná první měsíc, abych jim nekřivdil. Přesto z každého okna trčel satelit a v Penny marketu podnikali obří nákupy, jakoby by týden co týden pořádali hody,“ začíná vyprávění náš zdroj, který dlouho seděl v zastupitelstvu této obce.

„Trápilo nás to tady roky. Beze srandy, tohle bylo peklo, hlavně pro spoluobčany, co žili v bezprostředním okolí. Všudypřítomný smrad, hniloba, hlasité a často vulgární projevy do hlubokých nočních hodin. Každý boží den. Nebo spíš noc. Na tom konci vesnice se prostě nedalo žít. Snažili jsme se s tím něco dělat dlouhodobě. Zvýhodňovat je, zdarma jim odvážet odpad, protože samozřejmě neplatili. Jenže nebylo co vyvážet, popelnice byly prázdné, všechno házeli rovnou z oken. Ten barák vypadal jako by vyrostl uprostřed skládky,“ vypráví zdroj redakce.