Americký prezident bude tento týden s republikánskými senátory řešit uvalení ekonomických sankcí na Turecko, které si pořídilo ruský protiraketový systém S-400. „Americký prezident už sice v reakci na to oznámil, že Turkům zruší dohodnutou dodávku stovky stíhaček F-35, senátoři by údajně rádi ještě přitvrdili,“ píše Siegl.

Koupě ruského systému je podle Siegla důkazem dlouhodobého vývoje. „Vztahy Turecka se Spojenými státy už delší dobu formuje nedůvěra a frustrace,“ píše Siegl a jako příklad uvádí uvalení amerických sankcí na turecké ministry vnitra a spravedlnosti jako odvetu za účelové zadržování amerického pastora Andrewa Brunsona v Turecku.

Problémem je také jiný pohled na situaci v Sýrii, kde Američané podporují milice syrských Kurdů, zatímco je Erdogan považuje za teroristy. „Vzájemné rozepře podtrhuje Trumpův výhrůžný tweet, že Turecko ekonomicky ztrestá, zaútočí-li na milice syrských Kurdů,“ připomíná Siegl loňský Trumpův příspěvek na Twitteru.

„Na druhé straně zase nelze přeslechnout hlas prezidenta Erdogana, který je přesvědčen, že Američané už dlouho touží jeho zemi oslabit a učinit ji povolnou,“ píše Siegl a připomíná loňský článek v The New York Times, kde Ergodan varoval, že si Turecko bude muset začít hledat nové přátele a spojence.

Podle Siegla se zdá, že nové spojence našel v Rusku. „Zatímco vzájemná americko-turecká komunikace pravidelně kolabuje, nelze si nevšimnout dalšího a dalšího sbližování Ankary s Moskvou,“ upozorňuje Siegl s tím, že stále podstatnější roli v rusko-tureckých vztazích podle něj hraje regionální situace, zejména kvůli silnému angažmá Ruska i Turecka v sousední Sýrii.

„Moskva má kontrolu nad vládou v Damašku, a zásadně tak ovlivňuje situaci na syrském bojišti,“ vysvětluje Siegl a dodává, že Turecko doufá ve stabilizaci situace v Sýrii i s ohledem na velký počet syrských uprchlíků, kteří přispívají k turecké ekonomické krizi.

Přesto hodnotí Siegl obrat Erdogana k Moskvě jako chybný. „Ankara nezaplatila za své rozhodnutí málo. Připravila se tím o dodávku nejmodernějších stíhaček F-35,“ píše Siegl a dodává, že turecké firmy, které se podílely na vývoji technologie, budou zároveň vyloučeny z lukrativních subdodávek.

Erdogan si sice slibuje vytvoření nové vojenské aliance s Ruskem, ale to podle Siegla Turecko dále poškodí. „Kromě toho, že by to dál poškozovalo jejich dosavadní silné vojensko-obchodní vazby na Západ, limitoval by jejich armádu po celou dobu také fakt, že je vycvičena pro obsluhu typově odlišných zbraňových systémů,“ píše Siegl.

„Jako stále členská země NATO navíc Turecko jen těžko od Rusů získá takový podíl na technologiích, jaký si díky své cílevědomé politice vymohlo za poslední tři dekády od Spojených států,“ nechápe Erdoganovo rozhodnutí Siegl. „Prezident Erdogan se snaží využít rivality velmocí v regionu a maximálně z ní těžit. To představuje do jisté míry logickou, nicméně velmi riskantní strategii. Dlouhodobě ji udržet bude krajně obtížné,“ dodává Siegl, že možná tímto rozhodnutím Ankara více ztratí, než získá.