„Jindy kožený Lubomír Zaorálek je na recepci u velvyslance v Teheránu nezvykle uvolněný, září a vtipkuje. ‚Mám z toho všeho opravdu dobrý pocit. Kdybych měl sklenici, tak bych s ní připil, ačkoli nevím, jestli se to tady smí,‘ baví ministr zahraničí skupinu českých podnikatelů a novinářů.“ V tomto duch o cestě české delegace do Íránu informuje server E15.

Česká delegace si přitom nemohla být jistá, jak bude přijata, protože z Prahy do Íránu vysílá Svobodná Evropa, kterou tamní režim toleruje jen s velkým skřípěním zubů. O lidských právech se nediskutuje, také dlouhodobá česká podpora Izraele, téměř úhlavního nepřítele z hlediska Íránu, již není na překážku obchodním vztahům, které se opět začínají rozvíjet. Československá práce z dřívějška tu má ještě zvuk.

Zaznívá však i nabádání k opatrnosti od části podnikatelů. Nedostaneme se prý k miliardovým zakázkám, ale můžeme počítat s účastí na menších projektech. Opravdu velké zakázky získají spíš Velká Británie, Francie či Německo. Írán je také ropnou velmocí a i tady získají největší kus koláče větší země, ale české firmy se teoreticky mohou těšit na nějaké menší ložisko. Vyžaduje to ovšem spolupráci s lokálním partnerem

Autor článku ale podle všeho Írán opouštěl se smíšenými pocity. „Cestou na letiště mám z návštěvy smíšené dojmy. Írán sice navenek působí poměrně demokraticky, alespoň ve srovnání se sousedními zeměmi. Má parlament, kde jsou zastoupeny protichůdné proudy. Je to ale demokracie silně omezená. To, co se tady dnes odehrává, trochu připomíná Čínu. Změny se dějí pomalu, odspodu, skrze ekonomiku, aniž otřásají režimem,“ píše.