Na samotném začátku akce si Jindrák posteskl, že „…politici obecně trochu zahraniční politiku podceňují…“ Řekl také: „Odmítám tezi, že máme nekorigovanou zahraniční politiku. V minulosti byly některé spory opravdu vyhrocené a mezi ústavními členy byla situace vyhrocenější,“ uklidnil přítomné a seznámil, je, že by prezident Miloš Zeman v letošním roce měl navštívit stát  Izrael.

Třikrát změněná AfD

V Německu po zářijových volbách vypadala situace podle Rudolfa Jindráka nejednoznačně. „Nakonec jednání o koalici zmařila ta menší strana, FDP, která měla jiné představy. Německo začalo být neklidné. Němci nedokáží moc improvizovat. Politické strany jsou zvyklé, že mají nalinkovaný scénář, podle kterého postupují. Kdo si nejvíce polepšil, byla AfD s 12,6 procenty. Je potřeba vědět, že je to celospolkový průměr. V některých spolkových zemích vyhrála a byla nejsilnější. To bylo pro mě alarmující. Nejvíce hlasů získali na sasko-českém a česko-bavorském pohraničí. Myslím, že tím důvodem jsou tam stále nedotažené strukturální změny a naštvanost lidí v regionech a oblastech. Trochu mně vadilo zjednodušování AfD u nás v médiích jako protiislámská, protiimigrantská strana. Tak to není,“ pokračoval Jindrák a zavzpomínal:

„Pamatuji AfD, kdy byl prezidentem Václav Klaus, kdy několik univerzitních profesorů chtělo vést debatu o EU, o euru, což v Německu bylo jako by sáhli na nějakou svátost. Tam totiž korektnost nejen mediální, ale i mezi akademiky dosáhla nějaké míry, co se týče Evropy a diskuse o ní, která neprospívala ani Německu, ani Evropě. To bylo přijímáno jako určitá alternativa pro diskusi, ale co se z toho vyvinulo. Já mám jasný názor a jsem poměrně kritický, protože druhá etapa AfD převzala předsedkyně, která z toho udělala hlavní téma migrace a islámského náboženství. To byl posun, který s tou původní myšlenkou neměl nic společného. Pak tam nastal druhý palácový převrat a částečně se té strany zmocnili lidé z regionální úrovně. A stala se z ní na německé poměry těžko akceptovatelná strana, která se odvolává na nejlepší tradice německých vojsk na obou světových frontách a která svým způsobem zpochybňuje holocaust,“ vysvětlil.

Neklidné Sasko – i Bavorsko

„Tato strana se tedy dostala do spolkového sněmu, kde je nejsilnější opoziční stranou. Má 94 poslanců,“ vypočítával Jindrák politické uskupení. „CDU/CSU má dohromady 246 křesel, SPD 150, FDP 80, levicová Die Linke 69 a nejmenší stranou jsou Zelení, kteří mají 67 křesel. Pozice nejsilnější opoziční strany má také svůj význam, protože už jenom z tohoto důvodu strana získává určitá privilegia v rámci německého spolkového sněmu, má určité výbory, má právo přednostního slova. Co se týká politiky, v Německu stále přetrvává rozdělení země na východ a západ. Kdo dostal nejvíce „za uši“, byla bavorská CSU. Vzpomínám na výrok Strausse, že „napravo od CSU už je jenom zeď“. Toto už v Bavorsku neplatí, protože napravo od CSU je právě Alternativa pro Německo. Personální zemětřesení na úrovni spolkových zemí, jak v Bavorsku, tak v Sasku. V obou volby stály místo šéfy vlád, tedy Horsta Seehofera v Bavorsku a Stanislava Tellicha v Sasku. A byli nahraženi mladšími adepty.“

„Strašně rychle zapomínáme,“ posteskl si dále bývalý velvyslanec. „Gerhard Schröder byl v roce 1992, když se privatizovala Škoda Mladá Boleslav,  předsedou dozorčí rady koncernu Volkswagen jako předseda dolnosaské vlády. Země Dolní Sasko drží dvacetiprocentní podíl ve Volkswagenu a má poměrně silné slovo. Byl to Schröder, který schvaloval tuto privatizaci.“

Fenomén Sársko

„Mimochodem, půlku z CDU obsahují lidé ze Sárska, po Berlínu nejmenší spolková země, kdysi nejchudší, taková severní Morava, kde byly samé doly a obrovská nezaměstnanost. Tato země ale udělala za posledních dvacet let veliký krok dopředu z hlediska restrukturalizace v řadě oblastí a mohla by být České republice vzorem. Dost rozhodujících politiků, včetně  nové generální tajemnice CDU, pochází právě ze Sárska, stejně jako ministr hospodářství. Tato skupina je tam poměrně silná. Je tu pak inklinace k francouzské odnoži,“ pokračoval Rudolf Jindrák.

Dnes se podle bývalého velvyslance musí brát v potaz, že pozice spolkové kancléřky ve vládě je kompromisní pozicí, protože nemá absolutní většinu. „Nahrává nám i výsledek voleb v Itálii. Přesto kancléřka Merkelová navštívila hned druhý den po jmenování Paříž, kde demonstrativně s prezidentem Macronem se objali a uvedli, že budou společně prosazovat některé priority. Myslím, že to nebude úplně tak jednoznačné, že ten německo-francouzský motor se bude občas zadrhávat z hlediska finanční disciplíny. Také polsko-německá linka vztahů hraje důležitou roli a přes spor, který Polsko má s implementací některých právních věcí s Evropskou komisí, bude jistě  Německo dbát na vyváženost vztahů. I přes to, že tam otázka reparací v Polsku zaznívá.“

Politický „baby-boom“

V současné době odchází i v sousedních státech celá generace politiků, která měla nějaký vztah k roku 1989, která měla nějakou vzpomínku. „Třeba Rakušané před rokem 1989. Prostě personální politická mapa Evropy se překresluje. Nastupuje nová generace politiků, kterým je dnes mezi třiceti až čtyřiceti padesáti lety. Jsou ve funkcích kancléřů, předsedů vlád, ministrů důležitých rezortů. A tu politiku berou spíše jako marketingovou nebo byznysovou záležitost a nějaké emoce, na které bychom mohli nějakým způsobem upozorňovat, tak ty lidi ani moc nezajímají,“ upozornil na zajímavý, a rozhodně ne nezanedbatelný fenomén současnosti Jindrák.

„Takže naším velkým úkolem jak zahraniční politiky v ČR, tak nás všech, kteří se jí zabýváme, je vytvořit personální mapu a vědět, kde máme jaké spojence, kteří se s námi baví, kteří drží slovo, které je možné brát vážně. My samozřejmě musíme z naší strany mít stejný přístup. Třeba v Rakousku všichni zemští hejtmané s jednou výjimkou se vyměnili, je tam nový kancléř. To je nová situace a bral bych ji jako prioritu denní normální politiky.“

Poté se krátce věnoval dopravnímu spojení: „Infrastruktura je také zásadní a klíčové téma. Bohužel se stává, že jsme jakousi bublinou v rámci základních dopravních linií směrem na východ a na jih. Česká republika začíná být obcházena na jihu přes Stuttgart, Salzburk a Budapešť, na severu  je jistě jednodušší stavět železnice přes Polsko na východ než přes hornatou Českou republiku.“

Macron s prosíkem: Škrtne Německo francouzské dluhy?

Novinářský nestor Milan Syruček na to poznamenal: „Jak se bude vyvíjet Merkelová a Macron s ohledem na deset bodů, které  Macron předložil ve svém loňském projevu na Sorboně a které se týkaly dosti radikální reorganizace EU?“

„Ani bych to nepodceňoval, ani nepřeceňoval,“ odpověděl Jindrák. „Tlak zevnitř z Německa bude brán asi s větším odstupem. Možná, že se narazí na otázku různých eurobondů, kdy by Unie  měla více sdílet finanční rizika v jednotlivých členských státech. A teď mám na mysli zejména Itálii, ale i Francii. Myslím, že Francie se svým zadlužením může mít velké problémy. Už vidím francouzského prezidenta, jak stojí v tom německém sněmu v té velké místnosti dole, má slzy v očích a vzpomíná na těžká období v historii, bitvu u  Verdunu a na závěr‚ ale vy Němci, vy nás nezklamete, vy to za nás zaplatíte‘,“ parafrázoval. „A Němci se zvednou a ty dva biliony eur za Francouze zaplatí,“ zaprorokoval diplomat.
Jak poznamenal Milan Syruček, Německo platí Evropskou unii z celé čtvrtiny.

…nová doba…

Po odchodu Británie z EU bude podle Jindráka snaha některých politiků tento německo-francouzský motor ještě posílit. „Bohužel nemohu říci ty státy západní Evropy, které nyní za námi chodí – my se musíme spojit proti nim, my nemůžeme dopustit, že zase budou rozhodovat o nás. A jsou to státy, které mají neblahou zkušenost s Německem z doby druhé světové války, respektive dominance Německa ze sedmdesátých a osmdesátých let. My se tady pořád kritizujeme, a tyto velmi  pokrokové státy, jejichž velvyslanci nejdou do Bratislavy, Budapešti, Varšavy, ale do Prahy: ‚A my chceme s vámi spolupracovat, ne proti Německu, ale na nějaké debatě, jakou Evropu chceme, z hlediska fiskální ji stabilizovat než rozhazovat‘,“ uvedl ze zákulisních jednání Rudolf Jindrák.
„Nezapomínejme, že se ta německo-francouzská spolupráce vždy hodně personifikovala do osob prezidentů a kancléřů. Vzpomínám na Mitteranda s Kohlem, to bylo až dojemné, jak to bylo navenek prezentováno,“ upozornil pak velvyslanec a Syruček jej doplnil slovy: „To bylo už za Adenauera s de Gaulem. Mimochodem, tehdy se dohodli, že ročně sto tisíc dětí z jedné i z druhé strany pojede na prázdniny do rodin.“
„To pokračuje,“ ozřejmil Jindrák. „ Samozřejmě se to týkalo západního Německa. Mně to připadalo, tedy když jsem tam přišel, taková trochu obnova československo-sovětského přátelství. Každá obec musela mít partnerskou obec ve Francii. Každá třída musela, ale oni to dělali rádi, i když Francouzi se německy nikdy neučili. To pokračuje nadále, i když to není až tak organizované, jak to bylo do devadesátých let, kdy poté Německo mělo starosti samo ze sebou. Co funguje dobře, to je mládežnická spolupráce. My máme toto fórum mládeže se sídlem v Regensburku a v Plzni. Dělají moc věcí, ale má to velmi malou publicitu,“ posteskl si na závěr svého vystoupení.