Na samotném začátku akce si Jindrák posteskl, že „…politici obecně trochu zahraniční politiku podceňují…“ Řekl také: „Odmítám tezi, že máme nekorigovanou zahraniční politiku. V minulosti byly některé spory opravdu vyhrocené a mezi ústavními členy byla situace vyhrocenější,“ uklidnil přítomné a seznámil, je, že by prezident Miloš Zeman v letošním roce měl navštívit stát  Izrael.

Třikrát změněná AfD

V Německu po zářijových volbách vypadala situace podle Rudolfa Jindráka nejednoznačně. „Nakonec jednání o koalici zmařila ta menší strana, FDP, která měla jiné představy. Německo začalo být neklidné. Němci nedokáží moc improvizovat. Politické strany jsou zvyklé, že mají nalinkovaný scénář, podle kterého postupují. Kdo si nejvíce polepšil, byla AfD s 12,6 procenty. Je potřeba vědět, že je to celospolkový průměr. V některých spolkových zemích vyhrála a byla nejsilnější. To bylo pro mě alarmující. Nejvíce hlasů získali na sasko-českém a česko-bavorském pohraničí. Myslím, že tím důvodem jsou tam stále nedotažené strukturální změny a naštvanost lidí v regionech a oblastech. Trochu mně vadilo zjednodušování AfD u nás v médiích jako protiislámská, protiimigrantská strana. Tak to není,“ pokračoval Jindrák a zavzpomínal:

„Pamatuji AfD, kdy byl prezidentem Václav Klaus, kdy několik univerzitních profesorů chtělo vést debatu o EU, o euru, což v Německu bylo jako by sáhli na nějakou svátost. Tam totiž korektnost nejen mediální, ale i mezi akademiky dosáhla nějaké míry, co se týče Evropy a diskuse o ní, která neprospívala ani Německu, ani Evropě. To bylo přijímáno jako určitá alternativa pro diskusi, ale co se z toho vyvinulo. Já mám jasný názor a jsem poměrně kritický, protože druhá etapa AfD převzala předsedkyně, která z toho udělala hlavní téma migrace a islámského náboženství. To byl posun, který s tou původní myšlenkou neměl nic společného. Pak tam nastal druhý palácový převrat a částečně se té strany zmocnili lidé z regionální úrovně. A stala se z ní na německé poměry těžko akceptovatelná strana, která se odvolává na nejlepší tradice německých vojsk na obou světových frontách a která svým způsobem zpochybňuje holocaust,“ vysvětlil.

Neklidné Sasko – i Bavorsko

„Tato strana se tedy dostala do spolkového sněmu, kde je nejsilnější opoziční stranou. Má 94 poslanců,“ vypočítával Jindrák politické uskupení. „CDU/CSU má dohromady 246 křesel, SPD 150, FDP 80, levicová Die Linke 69 a nejmenší stranou jsou Zelení, kteří mají 67 křesel. Pozice nejsilnější opoziční strany má také svůj význam, protože už jenom z tohoto důvodu strana získává určitá privilegia v rámci německého spolkového sněmu, má určité výbory, má právo přednostního slova. Co se týká politiky, v Německu stále přetrvává rozdělení země na východ a západ. Kdo dostal nejvíce „za uši“, byla bavorská CSU. Vzpomínám na výrok Strausse, že „napravo od CSU už je jenom zeď“. Toto už v Bavorsku neplatí, protože napravo od CSU je právě Alternativa pro Německo. Personální zemětřesení na úrovni spolkových zemí, jak v Bavorsku, tak v Sasku. V obou volby stály místo šéfy vlád, tedy Horsta Seehofera v Bavorsku a Stanislava Tellicha v Sasku. A byli nahraženi mladšími adepty.“

„Strašně rychle zapomínáme,“ posteskl si dále bývalý velvyslanec. „Gerhard Schröder byl v roce 1992, když se privatizovala Škoda Mladá Boleslav,  předsedou dozorčí rady koncernu Volkswagen jako předseda dolnosaské vlády. Země Dolní Sasko drží dvacetiprocentní podíl ve Volkswagenu a má poměrně silné slovo. Byl to Schröder, který schvaloval tuto privatizaci.“