„Ulice, ve které jsme se sešli, patří ke krajině mého dětství. A dětství, jak známo, utváří náhled člověka na svět. Výchova v dětství zcela nepochybně formuje základní žebříček hodnot. Nedaleko odtud je budova základní školy, kam jsem před mnoha lety chodila. Nalézá se na Náměstí Interbrigády. Do krajiny mého dětství patří i ulice Jugoslávských partyzánů. Ty názvy ještě zůstaly,“ podotkla Procházková. Všímá si však, že ač zůstaly názvy, svět a náhled na něj se změnil. „Dnešní děti už téměř nechápou, co ta pojmenování mají připomínat. Že jsou to mementa,“ nechala se slyšet.

Celý text ZDE.

„My starší zase nechápeme, jak je možné, že se virus fašismu vrátil. A že znovu zabíjí. Dokonce beztrestně. Nechápeme, jak je možné, že Evropa přestala být imunní vůči tomuto viru. Pobuřuje nás, že evropští politici a politici USA legitimizovali fašistický puč v Kyjevě a uzavřeli s juntou dohodu o beztrestnosti,“ rozlítila se Procházková.

Evropskou unii by pojmenovala „klubem zbabělců“. „Naštěstí Evropskou unii netvoří jen ti, kteří ji navenek reprezentují. Loutky, které denně vidíme na obrazovce, jsou zaměnitelné. A vyměnitelné. My, takzvaný lid, ale vyměnitelní nejsme. Takže záleží na nás, na té půlmiliardě nevyměnitelných lidí, kdy se společně rozhodneme říct těm vyměnitelným, kteří znovu vlečou svět náš vezdejší do jejich války – DOST! Jděte už k čertu! My chceme pro naše děti a vnuky bezpečnou krajinu dětství. Krajinu, ve které nebudou na našem náměstí Míru vlát vaše vlajky NATO. Krajinu, po jejíchž silnicích nebudou projíždět vaše vojenské kolony,“ dodala spisovatelka. 

Podle jejího názoru nechce válku ani většina obyvatel Ukrajiny. „Ti, kteří byli před dvěma lety v Oděse zaživa upáleni pro svůj názor odsuzující fašismus v jejich zemi, přece nezemřeli zbytečně! Nestačí je každý rok oplakávat. Pouhým truchlením se ještě nikdy spravedlnosti nedosáhlo. Pravda na nás nesestoupí jako dar udělený shůry. Pravdu si musíme vymáhat. Je to nepohodlné, dokonce i nebezpečné,“ uzavřela se slovy, že pravda je dnes znovu nebezpečná. Dle jejího názoru je však třeba žít nebezpečně, aby naše děti a vnuci mohli žít v bezpečí.