„V našem prostředí jsme si již zvykli na to, že sorta vyvolených umí své případné kauzy promlčet, odklonit či nechat vyšumět do ztracena. Uvnitř svého kruhu se drží zásady – ty víš na mně a já na tebe, tudíž oba nevíme nic. A kdyby bylo nejhůř, tak se nebezpečnému a riskantnímu procesu nalepí štítek top secret,“ cituje server Havlíkova slova.

Demokracie a svoboda po česku

„Žádná přímá demokracie, žádná občanská kontrola moci, žádný přísný zákon o státní službě. Žádné kontroly drzé EU, žádné nekontrolované mediální masáže, žádná přílišná nezávislost nějakých agilních vyšetřovatelů... Naopak – anonymní akciovky v daňových rájích, majetková přiznání budiž, ale bez sankcí, neveřejné veřejné zakázky, předražené poradenské a právní služby pro spřízněné firmy a firmičky a hlavně – ucpat všechny díry před zvědavými čmuchaly. Můžeme tomu říkat třeba demokracie a svoboda po česku," píše sarkasticky.

Státní správa se prý nijak nebrání a zůstává zcela pasivní. „Stát jakoby dobrovolně rezignoval na některé své základní funkce. Nemohl prý jinak, má prý nohy v betonu. Může za to prý koalice a jindy zase opozice, a tak pořád dokola. V režimu české omerty to ani nemůže být jinak. Organizovaný zločin bílých límečků setřel rozdíl mezi legálním a nelegálním. Mezi reálnou a šedou ekonomikou a vysává veřejné zdroje ze všech možných i zdánlivě nemožných míst," zlobí se Havlík.

Jedním z možných řešení je podle něho generální audit. „Stali jsme se nesrozumitelnou zemí promarněných příležitostí. Škoda. Případná zásadní korekce tohoto stavu bude dlouhá a nebude bezbolestná. Začít by se muselo velmi důkladným a všestranným auditem uplynulých dvou dekád. Témat je více než dost, třeba se tím podaří prolomit režim české omerty. Třeba," dodává.