Několik desítek návštěvníků se tísnilo v malém salonku městské knihovny. Petr Hampl to rozjel…

Nenávratné zhroucení

„Co se stalo se západní civilizací? Proč se fakticky během jedné generace zhroutí od osmdesátých let do současnosti, tak jsou některá vysvětlení úplně ze hry. Jedno vysvětlení mimo hru je morální úpadek. Od osmdesátých let nedošlo k žádné výrazné sexuální revoluci. Jakkoliv někteří lidé, kterých si velmi vážím, mají tendenci říkat – Západ skončil, zhroutil se francouzskou revolucí. My vidíme, že trend je jiný. Od roku 1789 se v podstatě zlepšovaly všechny druhy života západní civilizace, takže zlom přišel jindy. Stejně tak je ze hry, že to mají lidé z přesycenosti, z toho, že se jim daří moc dobře. Od osmdesátých let nestoupla na Západě životní úroveň. Ano, někteří lidé dramaticky zvýšili své majetky, ale životní úroveň většiny společnosti nestoupla. Rozhodně ne v západní části. V Americe dokonce o něco klesla. Další vysvětlení, které je úplně ze hry, je vysvětlení o tom, že to někdo řídí. Proč by to řídil do osmdesátých let tak, že se všechno zlepšovalo a od ‚osmdesátek‘ to šlo opačným směrem? Došlo ke generační výměně? Máme nějaké mladé zednáře, kteří jsou jiní než staří zednáři?“  uvedl Hampl.

A ozvalo se z auditoria: „Bylo to proto, aby byl poražen komunismus.“
„My ale mluvíme o tom, co se stalo po porážce komunismu,“ na to sociolog.
Tazatel si ale vedl svou: „ Ale v těch osmdesátých letech bylo třeba, aby Západ ukázal, že je ten vyspělejší a aby to přispělo k pádu komunismu. A když padl, tak už nebylo co předstírat…“
„Toto vysvětlení by dávalo smysl, kdyby se jednalo o stav životní úrovně. Do osmdesátých let stoupala, protože tu byl konkurenční systém, hrozilo, že když dělníci nebudou spokojeni, zavedou si také komunismus a začnou podporovat Sovětský svaz. Tudíž se s nimi muselo zacházet hezky a musela neustále růst životní úroveň. Pak ten soupeř zmizel a nebylo zapotřebí to dál řešit. S tím souhlasím. Jenže nevysvětluje to takové věci, jako je rozpad rodiny, rozpad školství a vzdělanosti. S tím komunismem je to tedy částečné vysvětlení, ale my potřebujeme něco obecnějšího,“ odpověděl Petr Hampl.

Jiní vládci

„Moje vysvětlení je, že se dramaticky změnilo, kteří lidé vládnou. Mohou to být lidé ze stejných rodin, ale jsou vybíráni jiným způsobem, udržují si moc jiným způsobem a z toho vyplývá to, že jsou to lidé, kteří mají jiné povahové rysy. Dnešní vládnoucí třída má dramaticky jiné povahové rysy než vládnoucí třída, která byla na Východě i Západě do osmdesátých let. Samozřejmě také nebyla stejná jako třída sto let před tím. Není to tak, že by se ve společnosti objevily nové vlastnosti. Jde o to, že některé vlastnosti, které byly před tím potlačovány, se najednou začaly dostávat nahoru a začaly dostávat rozhodující roli. Jestliže se nějaké povahové rysy koncentrují mezi těmi nejbohatšími a nejmocnějšími, pak mají tendenci propadávat dolů. Samozřejmě jsou skupiny obyvatel, které tomu nějakou dobu čelí. V zásadě vždy je to tak, že ti dole přebírají zásady od těch nahoře než naopak,“ pokračoval sociolog z českobudějovické Jihočeské univerzity.

Něco tady (ne)klape

Co se tedy změnilo? „Do osmdesátých let byl svět v zásadě národní. Organizace, ať již státní nebo nestátní, byly v zásadě malé. To znamená, že Češi žijí v Čechách a používají české zboží, konzumují především vyrobené potraviny v Československu. Němci jezdili německými auty, měly rádia Grundig. Italové jezdili italskými auty, Francouzi francouzskými auty, a to samé platí s jídlem, oblečením, stavbami. Samozřejmě, bylo pár mezinárodních organizací, občas si někdo přivezl z ciziny nějakou lahůdku, ale v zásadě se žilo národně,“  uvedl Hampl.

Druhá věc, která se podle sociologa změnila, je, „...že naprostá většina lidí působila v organizacích, které byly poměrně malé. To znamená,  že byly tak malé, že byla poměrně krátká cesta mezi tím, že se něco vyrobí nebo dodá nějaká služba a mezi vedením té firmy. Když děláte ve firmě o sto lidech, tak bude 60 lidí ve výrobě, pak tam jsou čtyři konstruktéři a ten ředitel se zajde občas podívat do výroby. I ten se občas potká s nějakým dělníkem. Když někdo něco udělá špatně a výrobek je mizerný, tak se to projeví a je to hned vidět. A hned to vidí ředitel. To je naprosto jiná situace, než když děláte v podniku nebo organizaci, kde je nějaké představenstvo, kde si navzájem promítají slejdy, výroba je o nějakých dvacet vrstev managementu dole a většinou nikdo z lidí, kdo sedí v té zasedačce, ve výrobě nikdy v životě nebyl. A ani není hodnocen podle toho, jaká je reálná kvalita produktu. Každý je hodnocen podle toho, jaká má čísla a co dokáže prezentovat. Jak hezké udělá slejdy, jak dokáže přesvědčivě mluvit a dobře vysvětlit  čísla kreativního účetnictví. Ti lidé nejsou lenoši a nejsou hloupí. Jejich život je jedna velká šachová partie. Ale to posiluje úplně jiné vlastnosti a charakterové rysy,“ pokračoval v přednášce Hampl.

„To všechno vede k tomu, že nová vládnoucí třída spojuje některé rysy, které jsou typické pro starou aristokracii, například pocit výlučnosti, ale také rysy, které jsou typické pro starou chátru. Pro to, co Marx před 150 lety pojmenoval lumpenproletariát. Tam nejde o to, že ten lumpenproletariát nemá majetek. Ten nemá ani podle Marxe proletariát. Ale rozdíl je v tom, že proletariát jsou lidé šikovní, cílevědomí, organizovaní a lumpenproletariát je už jen dav, který se nechá unášet tím, kam jej pošlete, třeba zapálit někomu barák, kdy tam nadšeně jdou a vůbec nevědí, o co jde. Tyto vlastnosti jako davové jednání nebo orientace čistě na dojem najednou jsou vlastnosti ne chátry, kde by to člověk i chápal, ale jsou mezi těmi nahoře, kteří jsou na to ještě ke všemu hrdí. A to úplně mění svět,“ překvapil přítomné sociolog.

Stratégové versus jestřábi, kterým opadalo peří

„A teď o míru a válce: Je o mně známo, že jsem kritikem současného postupu. Hledisko, ze kterého se dívám kriticky na současný postup západních elit, je to, že se dívám, jak se to dělalo v osmdesátkách a dříve. Protože Západu se povedla jedna úžasná věc – porazit Sovětský svaz. To se povedlo přes studenou válku a je to fantastický strategický výkon. Porazili jej bez extrémních obětí. Dokázali jej porazit bez toho, že by to mělo nějaké velké negativní důsledky pro obyvatele. Co ty statégové, z nichž někteří jsou dosud naživu, dělali? První věc je, že vytvářeli setrvalý tlak. Pořád Sovětský svaz udržovali pod tlakem. Druhá věc je, že si dávali bedlivý pozor, aby nedošlo k otevřené válce. Protože si uvědomovali, že na obou stranách jsou jaderné zbraně a že otevřená válka by byla extrémně riskantní. Za třetí: Kombinovali tresty a odměny. Snažili se být na sovětský blok velmi tvrdí, ale když on v něčem ustoupil, tak jim za to něco dali, poskytli nějakou technologii, chovali se přátelsky, poslali tam filmovou hvězdu a podobně. Za čtvrté – i když byli soupeři, snažili se udržet nějakou základní úroveň důvěry. Aby druhá strana měla pocit, že když prohrajeme, tak ta druhá strana se nebude chovat tak strašně, dá se jí uvěřit. Plus fungovaly telefony, kdy si Kennedy a Chruščev mohli zavolat a říct si, nemůžeme dopustit, aby tady lítaly bomby. Takže tam musí být důvěra, aby na jedné straně zvedli telefon a na druhé to zvedli také. Ale pořád byl tlak, pořád byl principiální postoj, že ta druhá strana je špatná,“ pokračoval v přednášce Hampl.