Jak jsme již informovali, uznání Doněcké a Luhanské republiky a následný přesun vojsk Ruské federace na jejich území vyvolal v Česku velkou vlnu odporu vůči Rusku a naopak podpory pro Ukrajinu. Skloňuje se slovo invaze.
Ovšem světoví lídři jsou s tímto slovem zdrženliví. Dle deníku Washington Post Bidenova vláda přesun vojsk na území separatistických republik neprohlásila za invazi, což by prý vedlo k nejtvrdším sankcím. Po jednání se svými poradci a se světovými lídry schválil menší balíček sankcí, který zakazuje americkým firmám obchodovat v těchto separatistických republikách.
Pro deník Politico pak vysoce postavený zdroj z Bidenovy vlády uvedl, že projev Vladimira Putina byl v podstatě ospravedlnění války. Ale ani on nehovořil o invazi. „Přesun ruských vojáků na Donbas samo o sobě není nic nového. Rusko mělo své síly na Donbasu osm let,“ řekl.
Dle Deníku N ani šéf evropské diplomacie Joseph Borrell nepovažuje přesun ruských vojsk na území separatistických republik za invazi.
Šéf unijní diplomacie Josep Borrell nepovažuje vstup ruských jednotek na Donbas za plnohodnotnou invazi #KonfliktMeziRuskemAUkrajinou https://t.co/0xUKBa6qPR
— Minuta N (@Minuta_N) February 22, 2022
Dle ruské tiskové agentury TASS se ukrajinský prezident Zelenskyj rozhodl svolat summit zemí, které podepsaly Budapešťské memorandum. Toto memorandum bylo podepsáno pátého prosince 1994 Běloruskem, Kazachstánem, Ukrajinou, Ruskem, USA a Velkou Británií. Bělorusko, Ukrajina a Kazachstán se tehdy vzdaly svého jaderného arzenálu za bezpečnostní záruky ohledně svého území. Zelenskyj prohlásil, že pokud se tento summit neuskuteční, tak bude považovat memorandum za neplatné.
Ovšem v sobotu prý německá velvyslankyně na Ukrajině Anke Feldhusenová prohlásila, že toto memorandum není právně závazné, uvádí ruská stanice Russia Today. Ta také připomíná, že neplatnost memoranda může znamenat, že Ukrajina bude mít jaderné ambice. Bývalý tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny Oleksandr Turčynov se dle RT v roce 2018 vyjádřil, že vzdát se jaderného arzenálu byla historická chyba a že bezpečnostní záruky poskytnuté Ukrajině „nestály ani za papír, na kterém byly napsány“.
O tom, jak je to vlastně s právem na sebeurčení a odtržení, píše také člen RRTV Vadim Petrov, který konstatuje, že zatímco u jedněch států se od něj odvozuje jejich legitimita, u jiných je považováno za nepřípustný separatismus. „Národní sebeurčení například v souvislosti s Kosovem, Tibetem a Ujguristánem v Číně, Baskickem ve Španělsku, ruských menšin v postsovětských státech a neruských menšin v Rusku (Tatarstán, Čečna atd.) je určitě téma, které nemá jednoduché řešení,“ říká.
„Národní sebeurčení nemusí být uplatňováno jen formou národní správy území, ale například v rámci federalizace Belgie je uplatňováno i na personálním principu, tedy tak, že pod národní orgány spadají určité záležitosti některého etnika ve státě i přes to, že toto etnikum je smíšeno s jinými etniky,“ vysvětluje a dodává: „Bylo by fajn, kdyby generálové předali řešení diplomatům a novináři se vrátili ke své profesi vysvětlovat problém v různých kontextech a přestali demagogicky obhajovat pozice jedné nebo druhé strany.“
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: kas