Zvolení Zuzany Čaputové slovenskou prezidentkou nemůže chybět v aktuálním přehledu mediálních zajímavostí. „To je událost, která má spoustu souvislostí: geopolitických, politických, ekonomických i zájmových. Každopádně by nás v České republice měla enormně zajímat, protože jde o zemi našeho souseda a se Slováky jsme historicky velmi silně spjati, kulturně, jazykově i mentálně. Myslím, že bychom měli mnohem citlivěji než kdykoli dříve vnímat, co se na Slovenku děje, protože i to může být indikátorem něčeho, co se může dít – nebo hrozí, že by se mohlo dít – i u nás. Z opačného názorového pólu ke stejnému názoru dospěl šéfredaktor Respektu Erik Tabery. Začnu jeho nedělním komentářem, který vyšel pod titulkem ‚Česká prezidentka Čaputová‘. Jsou to možná i nechtěně vyložené karty na stůl,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Erik Tabery za celou svoji názorovou skupinu komentářem sděluje, že bychom si měli přát, aby také u nás byl na pozici hlavy státu nějaký takový člověk, jako je Zuzana Čaputová. „Jinými slovy je to další zpochybnění volby, na jejímž konci stanul jako vítěz Miloš Zeman. Je to další podrytí demokratického procedurálního stavu, který tu stále ještě máme. Nevím, co si od volby paní Čaputové slibují Slováci. Nevidím do nich a jen těžko mohu hodnotit jejich volbu. Ale je mi zcela jasné, proč je Čaputová takovou ikonou pro lidi, jako je pan Tabery a jeho pražská názorová skupina. Představuje pro ně symbol toho, že se dostanou ke snadnému, bezpracnému a hlavně finančně velmi lukrativnímu vládnutí nad ostatními. Jde o symbol tzv. liberální demokracie, což není demokracie, ale jakási hra na demokracii či skrytá totalita s nálepkou demokracie,“ poznamenává mediální analytik.

Havlovi nešlo o to, aby vládla demokraticky zvolená většina, ale elita

Tato tzv. liberální demokracie sice ještě připouští formální demokratické procedury, jako jsou volby, ale už do nich vkládá různé zpochybňující prvky. „Tu, že se jedná o hackerský vliv z Kremlu, z Číny nebo odjinud, tu, že by určité skupiny občanů – jak jsme onehdy připomínali paní Sommerovou – neměly být vybaveny volebním právem, protože do něj občansky a intelektuálně nedorostly. Tím se neustále podrývají v pojetí známých ‚Overtonových oken‘ jednotlivé pilíře toho, co považujeme za vrchol demokracie, a to jsou svobodné volby. Jakmile se zpochybní pilíře, tak se celá stavba svobodných voleb zhroutí. A to je přesně to, oč  usilují lidé z té – jak se jednoduše říká – pražské kavárny. Koneckonců to je dlouhodobá věc. Už za Václava Havla přece nešlo o to, aby vládla demokraticky zvolená většina, ale aby vládla elita, která nepotřebuje být nikým volena,“ připomíná Petr Žantovský.

Václav Havel byl první, kdo říkal, že občané nejsou dostatečně kompetentní k tomu, aby posoudili expertní složitost případného referendálního předmětu, čímž argumentoval proti zákonu o všeobecném referendu. „To bylo velmi nedemokratické, a kdo si to přeloží do jednoduché češtiny, tak mu z toho vylézá naprosto nepokrytá autokracie a elitokracie. A to přesně teď nastává na Slovensku. Jenže je to komplikovanější vzhledem k tomu, že se prezidentských voleb zúčastnila méně než polovina oprávněných voličů. A ještě se ve finále proti sobě ocitli Čaputová jako člověk, který je dlouhodobě placen Sorosem a Open Society Foundation, a proti ní stál univerzální euroúředník Šefčovič, na jehož místě si klidně můžeme představit pana Teličku, paní Jourovou či jakéhokoli jiného europolitika, který nepředstavuje vůbec žádné výrazné názory na nic, jenom je součástí určitého mocenského mechanismu,“ upozorňuje mediální odborník.

Platit pravidla pro referendum, Čaputová by prezidentkou nebyla

Maroš Šefčovič rozhodně nebyl tahákem pro slovenského voliče ani tím, kdo by vyvážil jednoznačnou nepřijatelnost Zuzany Čaputové pro některé voliče. „Čili všichni, kteří si nepřáli Čaputovou ani Šefčoviče, zůstali doma. Těch byla strašná spousta, šedesát procent slovenského voličstva zůstalo doma a vyslalo signál, že nejen obecně ti kandidáti nenabídli nic moc přijatelného, ale dali tím i najevo, že zpochybňují tenhle systém, který plodí rychlokvašné dvouměsíční aktivistky. Vždyť před dvěma měsíci tuhle dámu nikdo neznal, kromě jejího vlastního okruhu i okolí a těch názorově nejbližších. Dnes je to prezidentka poměrně důležitého státu v centru Evropy a myslím si, že to není dobře. Ne proto, že nevíme, co bude dělat, to asi tušíme a můžeme se to domýšlet, ani proto, že to je konkrétně Čaputová, ale proto, že rozdělila společnost,“ vysvětluje Petr Žantovský.