„Hele, tohle je naše slavnost, tak nekecej,“ říká podnapilý chlapík z Mnichova. ParlamentníListy.cz tam byly na Terezině louce na Oktoberfestu. Překonali jsme sedmero výkopů, sedmero poblitých míst a porušili i některá z desatera přikázání, než jsme tam došli. A chlapíka se dotkly naše připomínky. Nicméně takto...

Piva všude habaděj

Připadám si tady jako na Matějské pouti, ale neskonale větší. V dětství jsem mezi atrakcemi na pražském Výstavišti procházel s otevřenou pusou a tady se mi to po padesátce taky přihodilo. A to jsem si myslel, že už jsem viděl skoro všechno. V jedné obrovské části ale taky stojí atrakce. Různé horské dráhy, ruská kola, centrifugy, katapulty, strašidelné zámky, kolotoče, a bůhví, jak se tomu všemu říká. Do areálu Oktoberfestu vás jako návštěvníka ale nepustí s objemnějším zavazadlem, takže hned cálujete za úschovnu. Chtějí sedm eur, zhruba 171 korun. A peníze začnou pomalu opouštět peněženku, přičemž později se proces zrychluje.

Do samotného Mnichova dorážím až v sedm ráno autobusem, protože u hranic němečtí celníci procvakli Číňana a Ukrajinku. Protože mají v Česku dlouhodobý pobyt, nevzali si pas a tak sepisovali hlášení, které budou muset po návratu odevzdat na německém velvyslanectví v Praze. V tomhle jsou Němci pořád precizní. Chtěl jsem jet přes noc, abych nemusel kvůli ubytování v bavorské metropoli vykrádat banku. Víkend v době pivních slavností může v některém z lepších hotelů vyjít na desítky tisíc, sdílené ubytování v hostelu s několika nocležníky i na čtyři tisíce korun.