Návrh na manželství pro všechny je totiž nyní projednáván v Poslanecké sněmovně. Křeček si v této souvislosti všímá článku Zory Hesové z deníku Právo. Ta boj části veřejnosti proti návrhu označuje jako boj táborů „konzervativního a latentně protievropského“ a „liberálního, proevropského“.

„Ve svém článku totiž neváhá používat tvrzení mající jen málo společného s pravdou. Odpůrci ‚manželství pro všechny‘ prý vystupují proti ‚státnímu uznání homosexuálních rodin‘ a ‚zpochybňují projekty za zrovnoprávnění žen‘,“ podotkl Křeček. 

„Ve snaze o jakési ‚zkulturnění‘ sporu autorka přehlíží jeden ze zásadních argumentů, totiž skutečnost, že v odmítání návrhu na ‚manželství pro všechny‘ vůbec nejde o odmítání nebo ‚státní uznání‘ homosexuality, ale že jde hlavně o ochranu srozumitelnosti a přehlednosti právního řádu. Je totiž zásadním omylem předkladatelů návrhu domnívat se, že jeho přijetím by se vytvořil jeden právní institut ‚manželství‘, který by se vztahoval na všechny a jehož ustanovení by také všechny zavazovalo. Pravý opak je totiž pravdou,“ poznamenal Křeček, podle nějž se nevytvoří jeden institut manželství jako je tomu dosud, ale instituty nejméně dva. 

Závěrem pak jmenuje jeden ze závažných problémů, který dle jeho slov zastánci „manželství pro všechny“ zamlčují... „Příznačné pro podobné texty obhajující novelu občanského zákoníku je totiž to, že se nikdy nezmiňují o výchově dětí, a to přesto, že ‚řádná výchova dětí‘ jako jeden ze smyslů manželství je v návrhu novely občanského zákoníku v § 655 obč. zákoníku (Sněmovní tisk č. 201), sice trochu problematicky, leč přesto, zachován,“ podotkl.

„Hovoří-li Zora Hesová o ‚kulturní válce‘, neměla by tomuto tématu vyhnout. Nelze jej bagatelizovat obvyklým argumentem o záchraně opuštěných dětí stejnopohlavními páry z dětských domovů. O to zde vůbec nejde. Rozhodně by však autorka neměla své nadšení pro ‚manželství pro všechny‘ považovat za součást jakési obecné ‚polarizace společnosti‘. O žádnou polarizaci nejde. Obyčejní lidé si jen realisticky nepřejí, aby se ulice našich měst změnily tak, jak to vidí na přímých přenosech z Paříže, Londýna nebo Bruselu. A nad některými genderovými nápady jen udiveně kroutí hlavou. Nějaká všeobecná polarizace a kulturní války se z těchto důvodů nekonají...“ uzavřel.