Když před několika měsíci použila Dana Drábová v jednom tweetu posměšné označení „chcimírové“, během několika týdnů se tento termín rozšířil prakticky na každého, kdo vyjadřuje pochybnost o šancích Ukrajiny porazit vojensky Rusko.

Podobně se několik let předtím rozšířil termín „antivaxer“ pro všechny, kteří vyjádřili pochybnost o účincích očkování proti covidu.

Sociální sítě fungují tak, že pokud se objeví nějaké populární slovo, dokážou jej velmi dlouho udržovat v oběhu.

Pak jsou ovšem termíny, které jsou vyvráceny jako nepravdivé, zkreslené nebo zcela neexistující. Ukazuje se však, že ani s tím si uživatelé českých sociálních sítí nelámou hlavu. A týká se to i těch, kteří omezenost a nedostatek kritického odstupu vyčítají protistraně.

Nejaktuálněji se to týká termínu Gerasimova doktrína. Tak je označován údajný propracovaný plán ruského generálního štábu rozkládat západní společnost šířením dezinformací.

Jenže ačkoliv je možné, že Rusko se o něco takového skutečně pokouší, žádná ucelená Gerasimova doktrína neexistuje.

Valerij Gerasimov, od roku 2012 náčelník generálního štábu ruské armády, napsal v únoru 2013 do odborného časopisu Vojensko-průmyslový kurýr analytický článek, který se v teoretické rovině zabýval možnostmi válčení v technických podmínkách jednadvacátého století. Uvažuje v něm zejména o „nelineární válce“, která stírá období války a míru a je vedena nepřetržitě, a to „nevojenskými zbraněmi“.

Jako příklady takové nelineární války Gerasimov analyzoval události arabského jara, ale také různé „barevné revoluce“ na začátku tisíciletí, ve kterých měly figurovat západní neziskové organizace („růžová revoluce“ v Gruzii 2003, „oranžová revoluce“ na Ukrajině 2004, „zelená revoluce“ v Íránu 2009).

Když na začátku roku 2014 došlo k ukrajinskému Majdanu a obsazení Krymu, všiml si Gerasimova článku britský analytik mezinárodních vztahů Mark Galeotti. Ten následně vydal článek s názvem „Gerasimova doktrína a ruská nelineární válka“.

Galeotti označil teoretické úvahy náčelníka štábu za novou ruskou vojenskou strategii a zavedl pro ni termín „Gerasimova doktrína“.

„Když jsem ten termín slyšel poprvé, tak jsem moc nevěděl, jak ho uchopit,“ říká k tomu pro ParlamentníListy.cz generál Andor Šándor, bývalý náčelník vojenského zpravodajství.

Protože ale britský analytik má rozsáhlé konexe na bezpečnostní a akademickou komunitu v Praze (mimo jiné přednášel na FSV UK), stal se jeho pojem mimořádně frekventovaným v české veřejné diskusi.

V Česku si na těchto teoriích o ruském vlivu postavila živnost například nezisková organizace Evropské hodnoty, u jejíhož zrodu stáli dnešní „prezidentovi muži“ Pavel Kolář a Radko Hokovský, ale mediální nejvýraznější tváří se stal Jakub Janda.