Ghett a vyloučených lokalit už v České republice napočítáme stovky, přičemž jejich počet dále strmě narůstá spolu s rostoucí chudobou. Nasvědčují tomu data i zkušenosti občanů žijících v regionech zvláště postižených tímto problémem, zejména na severu Čech. „V uplynulých letech jsme zaznamenali trend přibývajících sociálně vyloučených lokalit,“ říká například mluvčí Svazu měst a obcí Alexandra Kocková. V problémových lokalitách v Ústeckém kraji prý gangy výrostků fyzicky napadají seniory. Přerovský lokální tisk zase píše, že se kvůli agresivnímu chování svých sociálně nepřizpůsobivých spoluobčanů místní obyvatelé bojí chodit k veřejnému bazénu, kde jsou prý zastrašováni a terorizováni.

Nad problémem vyloučených lokalit se zamýšlí i veřejný ochránce práv Stanislav Křeček ve svém nedávném článku publikovaném na serveru Aktuálně.cz, v němž reaguje na seminář věnovaný tomuto tématu, pořádaný minulý týden na půdě Poslanecké sněmovny. Ombudsman ve svém textu vznáší několik otázek, které jsou podle něj klíčové k pochopení problému, jenž sužuje česká města. Bez upřímné, poctivé a ideologií neovlivněné odpovědi na ně totiž prý nikdy nenajdeme patřičné řešení.

Ptá se: „Jsou vyloučené lokality morálním, nebo legislativním problémem? Jsou ‚vyloučeny‘ už samotné části obcí (‚Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni‘ se říkávalo kdysi v Praze), nebo jsou ‚vyloučeni‘ nepřizpůsobiví lidé, kteří vytvoří vyloučenou lokalitu všude tam, kde začnou bydlet? Je tento problém vázán na etnicitu, a jde tedy jen o romský problém? Jde o problém chudoby, který by vyřešil dostatek finančních prostředků? Ztratili obyvatelé těchto lokalit po dvaceti třiceti letech na sociálních dávkách pracovní návyky, nebo je jen realizují – ke škodě české ekonomiky – v práci „načerno“? Chceme se dívat na rozpadající se záměry se školskou inkluzí, na děti, které přicházejí do školy a neznají hodiny, barvy, nikdy neviděli knížku a tisíce z nich ani nedokončí povinnou školní docházku? A může se tomuto stavu někdo divit, když tyto děti nevěří ve svoji lepší budoucnost a nevidí valného smyslu učit se a studovat, když stejně podstatná část z nich skončí na sociálních dávkách?“

Neschopnost či neochota zdejší politické elity vypořádat se s těmito otázkami za posledních třicet let prý dostala naši společnost do situace, v níž se aktuálně nachází.

Veřejný ochránce práv zároveň poukazuje na skutečnost, že mnohá dosavadní řešení jsou nedostatečná a dlouhodobě neúčinná.

O jedno takové řešení se pokusila starostka Neštěmic v Ústeckém kraji, Yveta Tomková. Její město totiž dlouhodobě patří k těm, kde se nejzřetelněji projevují kulturně-sociální rozdíly mezi různými skupinami obyvatel, které se mnohdy výrazně rozcházejí ve svém pojetí běžného života. Jeden čas v tamních vyloučených lokalitách dokonce odmítaly jezdit úklidové a zahradnické čety na údržbu městské zeleně, neboť na ně místní obyvatelé z oken házeli odpad a výkaly v pytlících. Stačí přitom, aby nepřizpůsobiví ovládli jeden vchod do panelového domu, a celá čtvrť je následně zruinována. Zdejší starostka se proto rozhodla, aby město takové domy odkoupilo. Krátkodobě takové řešení, byť velice drahé a mnohdy obtížně realizovatelné, může místním slušným lidem ulevit. Podle veřejného ochránce práv Křečka však tato strategie z dlouhodobého a celonárodního hlediska situaci neřeší. Nepřizpůsobiví se totiž pouze přestěhují jinam a tam dál dělají potíže. Dochází tak pouze k přesunu vyloučené lokality na jiné místo. „Jednu odstraníme, ale vytvoříme novou,“ vysvětluje ombudsman, čímž navazuje na jednu ze svých otázek. Jsou vyloučené samotné části měst, anebo se problém nachází v lidech, kteří tam momentálně žijí a kteří budou problematičtí, ať už se přestěhují kamkoliv?

Největší problém spočívá v tom, že potíže vyloučených lokalit výrazně zasahují i většinovou společnost. Kriminalita se totiž z ghett přelévá i do klidnějších, civilizovanějších čtvrtí. „Bydlím v ulici, která je blízko dvou pečovatelských domů, a je tam velký pohyb nepřizpůsobivých, kteří jsou hluční a agresivní. Jako občana se mě neutěšená situace hluboce dotýká a zvažovali jsme i sepsání petice,“ říká čtyřiasedmdesátiletý senior z Přerova.

Stav současné společnosti, kde se slušní, pracující občané mnohdy bojí chodit v ulicích vlastních měst, ombudsman charakterizuje jako „lidskoprávní panoptikum, které degraduje život obyčejným lidem“. Připomíná však právo občanů usilovat o klidný a spokojený život, je-li to třeba, i politickými prostředky. S nadějí upíná pohled na severskou zemi tří korunek, která je také dlouhodobě sužována problémem nepřizpůsobivých skupin obyvatel a s tím spojenou kriminalitou. Pohár trpělivosti nakonec přetekl a Švédové si v nedávných volbách zvolili alternativu. Podle Křečka bychom se měli nechat inspirovat.