„Stát se nesmí řídit jako firma, odporují někteří politici a publicisté Babišovi, jehož firmy vzkvétají. Řídit stát jako firmu přitom u normálních lidí znamená starat se jak o její prosperitu, tak i o bezpečnost. To znamená neparcelovat stát na partajní latifundie, ale řídit jej jako celek,“ zmiňuje Schneider. 

Následně se zamyslel nad tím, je-li z tohoto pohledu vůbec nějaká souvislost mezi státními výdaji na obranu a bezpečnost na jedné straně a zkvalitněním obrany a zajištěním bezpečnosti na straně druhé. Důležité také je, jak je konstruovaná a nakolik je efektivní.

„EU po nás chce migrační solidaritu, aniž by se však kdy koho její nejmocnější členové ptali, než se utrhli z řetězu, zda rozbít Libyi a destabilizovat Sýrii. Neradili se s ostatními, zda je rozumné rozrazit dveře pro migrační vlnu a ještě migranty zvát. Ani se neradili s ostatními, jak tyto chyby napravit. Ale nyní se dožadují pomoci řešit spoušť, co nadělali,“ konstatuje Schneider. 

K zajištění obrany a bezpečnosti je podle Schneidera třeba přistoupit věcně a komplexně. „Nejprve vypracovat analýzu, co nám hrozí, jaká jsou rizika, co proti tomu můžeme dělat, na co z toho máme a co budeme muset přežít a jak to vše dlouhodobě zařídit. Návrh opatření musí být směrován prioritně na příčiny, poté na jev samotný a pak na jeho následky,“ dodal v souvislosti s požadavkem NATO, aby byla vynakládána na zbrojení dvě procenta HDP. Podle něj totiž nelze celá dvě procenta alokovat bezmyšlenkovitě a neodpovědně do zbrojní výroby, ale je třeba určitou část mnohem perspektivněji a efektivněji směrovat do zdrojových oblastí migrace. 

„Katastrofální důsledky dosavadní politiky jsou tak zjevné, že dokonce docházejí i některým politikům. Někteří z nich začínají mluvit o Marshallově plánu pro Afriku. Tím by byla šance zmírnit migrační tlaky. Druhým krokem by byla stabilizace přechodových států. Třetím krokem pak zvýšení ochrany evropských hranic a nakonec kultivace přijetí uprchlíků, kteří vždy nějací budou,“ dodal Schneider. 

Cílem by pak podle něj mělo být nastavit celý systém tak, aby do maximální možné míry zamezil tomu největšímu nebezpečí, které by mohlo společnost fatálně vysílit, totiž manipulaci se strachem.