Inkluze, kterou už roky kritizuje např. poslanec Václav Klaus mladší, přidělává učitelům vrásky na čele. Ve svých třídách se totiž setkávají s žáky, kteří mají psychické problémy a není snadné udržet jejich pozornost u výuky. A musí řešit i řadu dalších problémů. Za jednou z učitelek pražské základní školy přišla žačka, která v 9. třídě podrobně promýšlí, jak se zabít. „Když odešla, seděla jsem tam a říkala jsem si, tak co teď,“ prozradila serveru učitelka. Nakonec prý přesvědčila rodiče, aby svou dceru objednali k psychiatrovi. „Teď čekáme na vyšetření a já se třesu, aby se do té doby něco nestalo,“ shrnula situaci.

• Celý článek naleznete zde

Podobně těžkou hlavu má i řada dalších učitelů. „Na práci s dítětem, které má psychiatrické obtíže, nejsou připraveni,“ uvedla k tomu školní psycholožka Lucie Sušická.

Dětí s psychickými problémy je přitom ve školách stále víc. V důsledku politiky inkluze se do standardních tříd dostávají děti, které potřebují speciální péči. Jenže nejsou k dispozici lidé, kteří by jim tuto péči poskytli. „Jedinou skutečně účinnou pomocí by bylo snížit počet dětí ve třídě. Školský zákon to sice umožňuje, jenže pro školu to znamená spoustu technických potíží včetně zajištění prostor nebo učitelů,“ dodal k tomu psycholog Petr Klíma z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 3.

S třiceti dětmi ve třídě nemá učitel šanci věnovat se dětem, kterým je třeba dát víc času než jiným. Učitelé vědí, že nestíhají dát dětem se speciálními potřebami tu péči, kterou by dotyčné děti potřebovaly, a stresuje je to. Neprospívá to tedy jak dětem ve třídě, tak samotným kantorům. „Když učitel tráví přestávky ve třídě, protože se nemůže spolehnout na to, jestli jeden ze žáků ostatním neublíží, v pořádku to není,“ uvedla Sušická.

Některé psychické problémy se přitom těžko poznávají, protože učitelé a někdy ani specialisté nemají jistotu, zda jde např. o běžné pubertální projevy žáka, který se vzpírá autoritám, nebo o skutečně nemocného studenta.