„Mne šálí zrak!“ konstatuje důchodkyně v plzeňském Albertu a prohlíží si cenovku s máslem za 65 korun. „Jestli to tady nepošoupli a není to k něčemu jinému, k jiné položce…,“ hloubá, „není!“

Lepší platy rovná se dražší máslo!

Také ostatní lidé berou do ruky nevěřícně kostku másla tuzemské provenience. A rozhodují se víc než kdykoliv předtím. Mají koupit, nebo nemají? Půjde cena výš? Třeba až ke stovce? „To by byly nebetyčné výšiny,“ říká muž v montérkách a raději si kupuje rostlinný tuk.

Zemědělský analytik Petr Havel pro ParlamentníListy.cz k problému uvádí: „Hranice sto korun za máslo to určitě nedosáhne,“ chlácholí možné horké hlavy, „jak je možné, že ceny takto rostou? Je to vlastně strašně jednoduché. Rostou ceny úplně všeho a navyšují se platy a pak zase rostou ceny a zase se navyšují platy, takže to jde stále dokola. Navyšují se náklady na výrobu. A těch položek je řada. První věc je, že už mnoho měsíců, vlastně více než rok, velmi mírně a postupně se to kumuluje a rostou ceny základních vstupů mléka.“

Ceny od zemědělců podle Havla „… opravdu nepatrně, jsou to desetníky za měsíc, ale pořád rostou. Máme tedy vyšší cenu základní suroviny. Pak tu máme to, co všichni říkají – a je to pravda – nižší tučnost mléka v době letních měsíců. To není nic nového, je to každý rok. Problém je v tom, že letos je rozdíl v tučnosti větší. Někde jsem zaznamenal, že je to jedna desetina procenta, ale podle statistik je rozdíl oproti ostatnímu zbytku roku, kdy je tučnost větší, tak je aktuálně asi čtyři desetiny procenta, a to se samozřejmě nějak projeví. Jedna desetina by se neprojevila. Pak je tu věc, kterou lidé nejsou ochotni vnímat, a přitom se to dotýká – sice méně a mírně, než bychom chtěli, ale přece jenom rostou mzdy. To znamená, že rostou mzdové náklady na výrobu čehokoliv, tedy i na výrobu potravin. A protože mzdy rostou více, tak i mzdové náklady jsou větší a opět se to projevuje v cenách másla. Pak je tu ještě reziduum vyšších cen energií, které máme vyšší, než jsme měli dříve.“

Plaťme si další úředníky!

Ve hře jsou prý také od letošního roku regulované složky, „… což také podnikatelé musejí platit, takže to je další faktor. Zdaleka ne poslední, ale určitě významný faktor jsou rostoucí požadavky na potravinářské podniky z hlediska různých povinných hlášení, například o uhlíkové stopě, nyní tu byla kauza odlesňování, která se naštěstí odložila, pak musejí přispívat na likvidaci obalů. To všechno je mix důvodů, proč se ceny zvedají, a v případě másla je tam navíc ještě tučnost. Takže máslo opticky zdražuje více než jiné potraviny,“ vysvětluje Havel.

S tím souhlasí i producenti, protože ceny vstupů jdou nahoru takřka bez ustání. „O krávy se musí někdo starat, je to stále stejné kolečko, pracujete s živými zvířaty,“ vysvětluje šéf krajské agrární komory Jaroslav Šíma. „Ale pak se podívejte okolo, to jsou stále další a další nařízení s celým tím bláznivým Green Dealem. To víte, že budeme časem vykazovat i vyklučené lesy, i když jsme nic neklučili. Ale hlavně že nám říkají, že se to u malých výrobců projeví až úplně naposledy.“

Trh (ne)rozhodne!

„Od prvního měsíce letošního roku je u nás v Oseku na Rokycansku 11,28 Kč za litr a poslední měsíc je 11,72 koruny. Takže to je minimální vliv a nárůst. Másla je méně, musí jít nahoru. Mléka je v Evropě méně, ale zatím jsme to nějak nepocítili. Uvidíme, počkáme si. Nu a platy? My jsme je třeba dva roky nezvedali, i když lidi už brblaj. Takže kdo říká o nárůstu, má na mysli možná zpracovatelský průmysl, ale prvovýrobu rozhodně ne.“

Podle Šímy se ještě můžeme dočkat prázdných regálů. „Německo určitě dá zase víc za výkup, takže rozhodne trh. Vždyť jsme to tak chtěli a chceme, nebo ne?“

„I kdyby krávy dojily kakao a byly fialové jako Milka, stejně si nějaké to máslo na Vánoce koupím,“ říká mladá maminka. „Nemusím přece kupovat polské nebo ještě nějaké belgické máslo, které bylo léta zamražené a pomalu pamatuje Napoleona,“ gestikuluje. „Stovku snad stát nebude…“

„Já peníze mám, tak co bych si nekoupil něco dobrého, nepraštil se na Vánoce přes kapsu,“ konstatuje studentík. „Babči nadávaj a pak koupí kočičkám a pejskům tyčinky a granule a na nich nešetří. Hlavně se zajímaj, jaká bude sleva, a když by nebyly letáky, tak to je pro ně snad konec světa,“ říká opovržlivě. „Případně si dojedu do Německa, tam je cena poloviční,“ rozkládá, ale nikdo jej v okolí neposlouchá.

Komu černého Petra?

Ceny u řetězců v médiích srdnatě brání prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Podle něj je problém v prvovýrobě. Na vině je také počasí, a proto ceny komodit neklesají a ve výhledu ani klesat nebudou. „Co jednou řetězec uchvátí, tak cenově dolů nejde,“ má jednoznačný opačný názor plzeňský agrárník Šíma. „Tady vidíte v přímém přenosu důsledky podpory těch nejmenších na úkor těch středních, neřkuli velkých. Jak může malý lokální výrobce udělat cenu nižší než jeho velký konkurent? To by jej zničilo. Ale hlavně – nemůže mít tolik lidí, takže prodává ze dvora nebo na trzích. To je sice pro okolí pěkné, ale co zásobování velkých měst? A jsme zase u potravinářské samostatnosti...“

Neustále se snižují stavy mléčného skotu, a to nejen u nás, ale i v západní Evropě. „Když budeme všude říkat, jak ty neekologické, špatné krávy prdí, tak se sníží i poptávka. A když snižujete výrobu, nemůžete snižovat i ceny.“ Prý se už konečně máme rozhodnout. Zdali dáme za pravdu ekologům a vybijeme i ta poslední stáda, přičemž mléko nebudeme dovážet ze západní Evropy, ale třeba z Jižní Ameriky, tak je toto řešení?

Za hranicemi…

A když tu byla řeč o Německu. Za tři eura koupíte nádherné bavorské chutné a skutečně čerstvé máslo. Pravé irské do stovky. Jako u nás. Jen s tou gramáží si musíte pohrát. Jako v případě polovičního másla, které stojí stejně jako dřívější celé. Anebo to se známkou ekologie, které se už v posledních měsících prodává snad nejhůře a bez akcí by prakticky nebyl odbyt.

„Nebojme se nějakého prudkého nárůstu,“ uklidňuje poněkud bouřlivé vody zemědělský analytik Petr Havel. „Sezónní poptávka je přece normální, že je vyšší. Jak v případě Vánoc, tak třeba Velikonoc. Po svátcích se prodej opět sníží.“ „Ceny ale povětšinou už zůstanou, případně se sníží o nějakou tu korunku, aby se neřeklo,“ reaguje jeden z dalších místních chovatelů skotu. „Ať si sem ti pánové v límečkách a polobotkách najedou. Ale vstávat musejí alespoň kolem třetí, aby tady u nás byli nejpozději v půl páté za ranního kuropění…“