„Ústava Čínské lidové republiky tvrdí, že Tchaj-wan je součástí Číny. Nejrůznější oficiální dokumenty pak hovoří o povinnosti ČLR osvobodit Tchaj-wan, protože vítězství v občanské válce je v ČLR označováno jako osvobození,“ sdělila na úvod profesorka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a spoluzakladatelka projektu Sinopsis Olga Lomová. Diskuse pořádaná Institutem pro křesťansko-demokratickou politiku se jmenovala „Tchaj-wan a jeho diplomacie“.

Provincie, nebo stát?

Čínská republika neboli Tchaj-wan je podle oficiální rétoriky představitelů ČLR prý její doposud poslední neosvobozenou provincií. Moderátorka Anežka Fuchsová také zmínila fakt, že současná tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen nechce přistoupit na čínský způsob vlády „jedna země, dva systémy“.

„Teng Siao-pching po tzv. kulturní revoluci vyhlásil známé ekonomické reformy a mimo jiné formuloval i myšlenku ‚jedna země, dva systémy‘, která se nám zdá nepochopitelná. Tchaj-wan by se podle ní měl připojit k Číně, s tím, že tam zůstane zachováno jeho politické zřízení, demokracie. Jen by se vzdal zahraniční politiky a armády. Tento koncept je aplikován na Hongkong a na Macao. Dlouho to fungovalo, ale v poslední době vidíme, že když se ČLR rozhodne zasahovat do vnitřních záležitostí, tak do nich zasahuje. Takže koncept ‚jedna země, dva systémy‘ je příliš krásný na to, než aby mohl být pravdivý,“ řekla Lomová.

Ve vztazích Česka a Tchaj-wanu je  podle poslance a místopředsedy KDU-ČSL Jana Bartoška třeba odlišit rovinu politickou a ekonomickou: „V oblasti ekonomické je Tchaj-wan jedním z našich klíčových spojenců v daném regionu. Z pohledu stávající politiky bylo z pozice prezidenta a jiných velké očekávání investic ze strany Číny, což se nenaplnilo. A je snaha malinko Tchaj-wan odsunout, moc o něm nemluvit, aby to nepoškodilo vztahy s pevninskou Čínou. Podle mě je to špatně. Naopak i v koronakrizi se ukázalo, že Tchaj-wan je spojenec, dobrý partner a demokratická země, která nezištně pomáhá.“

Podle Lomové existují dobré vztahy s Tchaj-wanem už od druhé světové války, kdy exilová vláda byla s Čínskou republikou v kontaktu a těsně po válce v Česku fungoval i její velvyslanec. „Když v roce 1949 zvítězili komunisté, tak byly rychle rozvázány a Československo uznalo ČLR. Z Tchaj-wanu se začal stávat na konci osmdesátých let asi nejdemokratičtější stát v Asii. Ze strany Tchaj-wanu existoval po roce 1989 k novému Československu a pak k Česku velmi vřelý vztah. Vnímali nás jako stát, který má podobný osud. V devadesátých letech velmi obdivovali Václava Havla jako symbol vzpoury proti režimu. Prezident Havel kdysi ve svém projevu na půdě OSN okrajově zmínil, že je Tchaj-wan demokratická země, a že by si také jednou zasloužil vrátit se do OSN. Ale to je všechno, co republika udělala ve smyslu prosazení Tchaj-wanu,“ dodala Lomová s tím, že strategické partnerství Česka s ČLR je jen nafouklá bublina.

Osvobození jako v roce 1968

Česká republika by se podle Bartoška neměla za vztah s Tchaj-wanem stydět. „Na začátku se řeklo, že ČLR k tomu přistupuje tak, že Tchaj-wan ještě nebyl osvobozen. Mně to připadá jako osvobození z roku 1968, kdy nás spřátelená armáda přišla osvobodit a měli jsme tu čest ji tady dvacet let hostit. A bylo to o diktátu. A Čína je samozřejmě velmoc, která je připravena diktovat své podmínky jak nyní vidíme v Hongkongu a jinde,“ doplnil poslanec a zmínil varování BIS, že je Čína bezpečnostním rizikem.

„Ekonomické vztahy má Tchaj-wan s Čínou v jisté rovině také. Spousta tchajwanských firem v Číně podniká. Tchajwanští profesoři přednášejí v pevninské Číně a zároveň čínští profesoři velmi rádi jezdí přednášet na Tchaj-wan, protože tam dostanou dobře zaplaceno. To je naše fobie, že nesmíme, abychom se nedotkli ČLR. Ta se dnes asertivně prosazuje na mezinárodním poli a dokonce se snaží ukazovat svůj politický model vlády jedné strany jako alternativu, která je nabízena světu jako ta lepší. Tak usilují o podkopání demokracie jako politického systému, včetně důvěry v demokracii. Je třeba naopak mluvit o tom, že demokratický systém na Tchaj-wanu je obdivuhodný,“ rozvedla Lomová.

Podle Bartoška by se mělo možné uznání nezávislosti Tchaj-wanu řešit z pozice Evropské unie, a prvním krůčkem by bylo jeho plnoprávné členství ve Světové zdravotnické organizaci (WHO), protože Tchaj-wan se v době koronakrize osvědčil jako zodpovědná země. Dle Lomové WHO v době koronakrize vzhledem k Tchaj-wanu mírně zdiskreditovala své postavení. Kdyby bylo nasloucháno jeho hlasu, tak se mohlo s Covid-19 začít bojovat mnohem dříve.

Jeden z posluchačů položil otázku, jestli se má Tchaj-wan obávat útoku ze strany Číny a jestli by ho někdo bránil?

„Dnes ráno jsem o tom přemýšlela. Četla jsem nějaké analýzy. Nebezpečí zde je, protože Čína přijala zákon, že má právo připojit Tchaj-wan jakýmikoliv prostředky i za použití síly. V Jihočínském moři obsazuje ostrůvky, buduje armádu a v armádních kruzích jsou jestřábi a dravci, kteří by toto řešení upřednostňovali. V USA je dost chaos v souvislosti s pandemií, to je i v Číně. Vytváří to prostředí, aby se o něco takového ČLR pokusila, aby odvedla pozornost od jiných problémů. USA mají s Tchaj-wanem speciální smlouvu, podle níž mají povinnost pomoci Tchaj-wanu v případě ohrožení. Doufám, že k tomu nedojde,“ odpověděla Lomová.

A následně v reakci na jiný dotaz vysvětlila, že Tchaj-wan je pro Česko mnohem významnější obchodní partner než Čínská lidová republika, a nesrovnatelně významnější investor.