„Dělal jsem všechno možné, tedy kromě manuálních profesí, protože jsem byl od mládí poměrně dost nemocen, mám omezené schopnosti fyzické práce. Vždy jsem dělal něco nemanuálního, prostá a jednoduchá zaměstnání. Původně jsem se chtěl k akademické kariéře dostat do převratu, nicméně doba byla bouřlivá a vrhla mě do politiky, kde jsem nasbíral mnoho zajímavých zkušeností. A dodneška mi to umožňuje vidět s odstupem politické dění u nás i jinde,“ prozradil o sobě na úvod pořadu, který ParlamentníListy.cz pravidelně monitorují, Jiří Hejlek.

Sám o sobě tvrdí, že je konzervativec a celý život se snaží definovat, co konkrétní pojmy znamenají. „Já se nechávám nazývat konzervativcem, ale sám pro sebe bych se asi tak nedefinoval. Uvedu svou oblíbenou skupinu myslitelů, publicistů a politiků. Byli to němečtí politici Výmarské republiky, kteří vystupovali ostře konzervativně proti Výmarské republice a právě oni si uvědomovali, že slovo konzervativec je nepatřičné pro ty, kteří nechtějí pouhý návrat k tomu, co bylo. Oni si říkali mladokonzervativci a dokonce mluvili o tzv. konzervativní revoluci,“ řekl Hejlek a dodal, že se k tomuto postoji také hlásí.

Dalším tématem byla současná civilizace. „Vždycky jsem měl dva okruhy, kterými jsem se zabýval - byla to filozofie řeči a filozofie dějin. Jsem velkým přívržencem teorií, které dějiny nevidí jako jednu velkou kontinuální záležitost, ale jsem přesvědčen o tom, že dějiny se odehrávají částečně v diskontinuitě, a to jak místní, tak i časové. Když jsem se zamýšlel nad tím, kam patříme my, tak se domnívám, že naše civilizace již nenavazuje přímo na civilizaci evropského středověkého křesťanství. Naše civilizace posouvá svoje těžiště ještě dál na západ, já ji nazývám atlantickou a evidentně svoje původní jádro měla v Holandsku a v Anglii při rozvoji obchodu a finančnictví. My podle mě žijeme v atlantické civilizaci, která začíná zcela jasně podléhat určitému rozkladu, dekadenci. Je vidět, že ztrácí vlastní sílu sebezáchovy. Ztrácí vůli k životu,“ přiznal Jiří Hejlek.

Negativně se také vyjádřil k současnému používání českého jazyka s tím, že se z něj stává jazyk hesel a často se přejímají slova z angličtiny, která se poté používají špatně. „Jazyk si to ale nenechá líbit, speciálně útočná slova jsou slova přejatá z angličtiny. Tím jsou vyňata ze svého přirozeného prostředí a jsou zařazeny do prostředí, které je jim cizí,“ řekl Hejlek a jako příklad uvedl slovo řeckého původu ikona. Pod slovem ikona jsou známy pravoslavné obrazy, pak se slovo začalo používat jako ikona na počítači, kde se rovná symbolu. Prý už ale slyšel výrazy jako například ikonická architektura, kterému podle svých slov ani nerozumí.

Jeden z posluchačů upozornil na špatný zvyk používat přítomný čas při popisování budoucnosti, který přišel z angličtiny. Za příklad dal termín „vidíme se zítra“.

„Je to zajímavé, ale v češtině taková tendence není. Ale já se domnívám, že tím hlavním zesilovačem tohoto trendu angličtiny je dabování anglických filmů a seriálů do našich jazyků, kde se slova často překládají doslova a vypadá to příšerně,“ řekl Jiří Hejlek.