„Není pravda, že zdravotně postižení nemají zájem o práci, a už vůbec není pravda, že se ji nesnaží najít,“ řekla nám hodně naštvaně vozíčkářka E. T. ze středních Čech. Reagovala tak na jedno z hlavních zjištění z bakalářské práce dnešní předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové. Pojďme si na to posvítit...

Dlouhé čtení

E. T. jsme dali přečíst bakalářku Markéty Pekarové Adamové pod názvem Zaměstnavatelnost zdravotně postižených občanů. Vozíčkářku ze Středočeského kraje některé pasáže naštvaly tak, že jí zkazily, jak sama řekla, celkem dobrou náladu na několik dní dopředu. ParlamentníListy.cz ji velmi dobře znají. Za iniciály ji schovávají, aby jí kritika předsedkyně Poslanecké sněmovny nenarušila některé aktivity, které povedou ke zlepšení kvality jejího života. Prostě jsme raději dopředu opatrní, než abychom posléze plakali nad rozlitým mlékem.

„Velmi překvapující je zjištění, že řada zdravotně postižených nemá zájem si nalézt plnohodnotné zaměstnání a raději zůstává dobrovolně nezaměstnaná,“ napsala totiž mimo jiné v resumé bakalářky, kterou odevzdala v roce 2008, tehdejší studentka Markéta Adamová, a dále v práci konstatovala: „Odmítání zapojení se do pracovního života většinové společnosti může znamenat řadu problémů nejen pro zdravotně postižené, ale i pro společnost. V dnešní době, kdy obyvatelstvo stárne a chybějí kvalitní pracovníci v mnoha odvětvích hospodářství, mohou představovat i zdravotně postižení kvalitní pracovní sílu, jejíž ekonomický potenciál je třeba zohledňovat. Společnost si tento aspekt ale stále ještě neuvědomuje a ani samotní zdravotně postižení se takto stále ještě nevnímají. Tuto skutečnost je třeba změnit. Jako vhodný prostředek ke změně vidím větší otevřenost většinové společnosti k její vlastní diverzitě, čehož lze dosáhnout pouze změnou myšlení a postojů společnosti. Tato změna však nenastane ze dne na den.“

Kritika z vozíčku

„Nechápu, proč, když je to bakalářka o zaměstnání postižených, tak do ní plete, jak jsme vyrovnáni s hendikepem,“ sdělila E. T. a pokračovala: „Někteří zaměstnavatelé se na nás obohacují, protože stát jim to schvaluje a vždy si v tomto smyslu najdou možnost, jak se obohatit. Ale hned dodávám, že není fér obvinit ze všeho zaměstnavatele, když je v tom tak silně exponován stát.“ Již dříve vyprávěla o vlastním zážitku, kdy se šla ucházet o práci v účetní firmě, kde jí podnikatel řekl přímo do očí, že ji zaměstnají, díky tomu si zmodernizují kancelář, protože na to dostanou dotaci od státu, a pak pro ně bude moci dělat z domova. Odmítla to.

„Není pravda, že postižení nechtějí být zaměstnáni. Jde také o to, kde bydlí, ale hlavně o to, jaký mají druh postižení,“ vysvětlila s tím, že z přečtené bakalářky je zřejmé, že Pekarová Adamová naslouchala hlavně zaměstnavatelům a zaměstnavatelským agenturám, ale postiženým moc ne, takže z ní čtenář získá falešný závěr, že postižení nemají zájem o práci. „Není pravda, že chráněné dílny zaměstnávají těžce zdravotně postižené. Jsem na vozíku od narození a mám v místě bydliště chráněnou dílnu. Byla jsem v ní odmítnuta s tím, že to není práce pro vozíčkáře, přitom v ní ve stejnou chvíli vozíčkář pracoval,“ dala k lepšímu další zážitek, aby bylo zřejmé, že téma není tak černobílé. Mnoho ze zdravotně postižených nepracuje – jak nám řekla – kvůli zdravotním potížím, a ne kvůli tomu, že pobírají invalidní důchod.

Jak se věci mají

E. T. diagnostikovali po komplikovaném porodu, kdy byla převezena do jiné nemocnice, rozštěp páteře. Její mamince po nějaké době řekli, že se jí do rány dostal choroboplodný zárodek, což vše zkomplikovalo ještě více. Na vozíčku je tedy od narození. Dříve však vystřídala několik zaměstnání a byla velmi parasportovně aktivní. Před lety se začala potýkat s proleženinami, což je dnes největší problém vozíčkářů. Po nesčetných operacích se u ní loni začalo „blýskat na lepší časy“, i když to nikdy nebude ideální. Chtěla by se vrátit do zaměstnání a k parasportu. To první se jí zatím nedaří, u toho druhého už trochu pokročila.

V bakalářské práci Markéty Pekarové Adamové je patrná určitá nevyrovnanost přístupu k problému. ParlamentníListy.cz již psaly o tom, že se v ní hlouběji věnuje pouze zrakově postiženým. Sama tehdejší studentka napsala: „Přístup k práci je zcela individuální jak v případě zdravých jedinců, tak samozřejmě i v případě jedinců se zdravotním postižením. I v případě zdravých osob existuje podíl těch, kteří ačkoliv pracovat mohou, zůstávají dobrovolně nezaměstnaní. A nejinak je tomu u zdravotně postižených občanů, a podle mého dosavadního zjištění je v případě zdravotně postižených tato dobrovolná nezaměstnanost častější. Z celkových statistik nezaměstnanosti zdravotně postižených se ale nedozvídáme právě podíl těch, kteří jsou nezaměstnáni dobrovolně. Získat takovou statistiku je bohužel prakticky nemožné a domnívám se, že podobná data se ani cíleně nesbírají.“ Psali jsme o tom zde https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pristup-k-praci-Postizeni-casteji-nepracuji-Nasli-jsme-text-Pekarove-Ta-odpovedela-739948

Předsedkyně Adamová

Předsedkyni Poslanecké sněmovny jsme již při psaní prvního článku o její bakalářské práci poslali kromě jiných i tyto dotazy: „Z Vaší práce vyplývá, že ‚v případě zdravotně postižených je dobrovolná nezaměstnanost častější než u zdravých‘. K takovému tvrzení neexistují žádná tvrdá data. Stále si za tím stojíte? Podle jakých zjištění jste k tomu v roce 2008 dospěla?“

Předsedkyně TOP 09 Adamová Pekarová na naše dotazy nereflektovala, ale kupodivu, jak už jsme v článku psali, odpověděla: „Stejně, jako je v pořádku má diplomová práce (což Parlamentní listy již konstatovaly), je v pořádku i má bakalářská práce a splňuje náležitosti kvalifikační práce, jak si může každý (tedy i vy) ověřit v systému https://theses.cz. Jsem moc ráda, že i patnáct let po jejím napsání je o ni zájem, protože téma zaměstnávání zdravotně postižených považuji za nesmírně důležité.“