Bývalý ministr, povoláním dříve také statistik, prohlásil, že už statistiky o covidu přestal sledovat někdy v květnu.  „Já jsem za prvé zjistil, že používané testy na to, jestli je někdo infikován nebo není, se zásadně liší. Jsou testy, které mají chybovost dvě promile, dvě procenta a taky 10 %. Když přicházejí údaje ze zemí, tak by správně měli říkat, jestli pracují s těmi prvními, druhými nebo třetími,“ vysvětlil a dodal, že se porovnávají data získaná ze všech tří druhů testů dohromady, což je zmatečné.

Dále i statistiky úmrtí jsou dle něho nesrovnatelné, protože v některých zemích testují jen vážně nemocné. „Pak není div, že když testujete jen vážně nemocné, tak to procento těch, kteří z toho zemřou, je strašné. To potom umře 20–30 % z těch vážně nemocných.“ Naopak někde testují namátkově a dochází k menšímu procentu nákazy. „Když si někdo doma porovnává, jak se to vyvíjelo v Hongkongu, v Itálii a v Německu a ve Francii, tak se nic k tomu nedodává o těhletěch rozdílech a ta čísla jsou z principu neporovnatelná,“ řekl.

V Česku prý chybí statistická data, vláda už by měla mít desetitisíce případů, u kterých by mělo být známo místo nakažení, průběh nemoci, způsob testování, následky, léčba i s výsledky. „Kdyby tohle existovalo, tak by byla hračka říct, jestli venkovská restaurace je nebo není riziková. Já mám hypotézu, že není. Že prostě těch 5 štamgastů, co v ní sedí, jsou málo nebezpeční, to je moje hypotéza, ale chtěl bych, aby byla podložená přesným vyhodnocením té časové řady, co se stalo od března,“ chtěl Tlustý. Podle něho místo toho vláda zkouší metodu pokus-omyl. A z toho také pochází rychle se měnící opatření, z nichž zmínil například změnu otevírací doby z desáté večerní na osmou.

Podle něj v březnu vědělo 90 % lidí, co zrovna platí za opatření. Ale teď? „Lidi to prostě nebaví. Protože když se něco pořád mění, tak se to nechceme ani učit, ty novinky. A ještě ke všemu chybí to, co jsem popsal, tedy co to přineslo,“ mínil. S daty je to prý tragédie. Buď je nikdo nemá, anebo je někdo má, ale neříká je. Druhá možnost je podle něj horší, protože reakce veřejnosti by měla být postavená na tom, že se dozvídá pravdu. V postupu vlády ANO a ČSSD vidí diletantství a propagandu, dle jeho názoru vláda více vede volební kampaň než skutečně řeší problém, tedy se snaží vypadat, že problém řeší.

Jako statistik uvedl, že je třeba počet mrtvých „minimalizovat“, ale je zde i druhé kritérium, co tato minimalizace bude stát. „Jedni moji známí měli v rodině velikou nepříjemnost, zemřela jim maminka, přijel specializovaný koroner, který konstatuje smrt a ten při kafíčku říkal: Ano, v domovech důchodců v poslední době se zvýšil počet úmrtí. Významně se zvýšil, dalo by se to statisticky prokázat, ale pozor, ten zvýšený počet úmrtí není důsledkem viru. Ten je výsledkem strachu, Xavere. Ti lidé v těch domovech důchodců podle věty pana koronera umírají strachy. Prostě z toho, jak jsou pod strašným tlakem a jak vidí, co se děje, tak jsou v takové úzkosti, že jak jsou to slabší organismy, tak oni to nevydrží.“ Jinými slovy senioři umírají na stres.