Dramatickému dění na Ukrajině, které v pátek vyústilo v dohodu podepsanou prezidentem Viktorem Janukovyčem a zástupci opozice, jež přinese předčasné prezidentské volby a návrat k ústavě z roku 2004, patří hlavní část ohlédnutí za týdnem v médiích. „Mám k tomuto tématu několik poznámek, které – jak je mým zvykem – relativizují takové to univerzální mediální milieu, které nás obklopuje,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský, že jeho pohled se s tím v českých médiích převládajícím neshoduje.

Stejně jako nikomu nedělá radost to, co se na Ukrajině od listopadu minulého roku děje, tak zrovna tak jemu nedělá radost skutečnost, že to dění se snaží mnozí ať už u nás nebo v Evropské unii či v evropských strukturách, využít pro nějaké své zájmy. To je patrné ze způsobu, jakým různí lidé reagují. Jako příklad uvádí, jak si počínala vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová na tiskové konferenci, když se jí ruský novinář zeptal, jaký vidí rozdíl mezi tím, když se bijí navzájem občané v ulicích v Sarajevu a mezi tím, když se něco podobného děje v Kyjevě.

Velkopanské manýry evropské „ministryně zahraničí“

Zatímco na kyjevské události Evropská unie reagovala hrozbami sankcí a ekonomických embarg, tak na bosenské události taková reakce nepřišla. „Ashtonová po vzoru každého správného socialistického demagoga arogantně odmítla odpovědět, mluvila o něčem jiném a hlavně vynadala ruskému žurnalistovi, jak si vůbec může dovolit jí klást tak dlouhou otázku. To bylo velmi bizarní. V žádných českých médiích jsem nezaznamenal reflexi tohoto poměrně krátkého, ale velmi příznačného mediálního příběhu, jímž Ashtonová ukázala, co si myslí o jiných než svých a ´evropských´ názorech,“ lituje Petr Žantovský.

„Trošku mi to připomnělo někdejší krásnou větu francouzského prezidenta Jacquese Chiraca, který jednou vzkázal na adresu České republiky, že ´Češi právě propásli tu poslední příležitost, kdy mohli držet hubu´. Teď mi Ashtonová připomněla tohle velkopanské chování vůči nositeli opačného názoru. A také neschopnost diskutovat. Vždyť to odmítání diskuse je zpravidla produktem neschopnosti diskutovat, tedy nemít žádné argumenty,“ vysvětluje mediální odborník.

Z pohledu důvěryhodnosti jsou Procházková a Štětina ti praví

Právě v ukrajinském příběhu vidí základní problém s argumenty. „Když sledujete česká média, tak na vás odněkud vykoukne paní Procházková, z druhé kapsy na vás vykoukne pan Štětina, oba dva známí bojovníci v čečenských mediálních bitvách. A rovněž lidé, kteří se vypracovali dlouhodobě jako tvrdí kritikové čehokoli, co pochází z Moskvy. Právě oni jsou pro mnohé české mediální domy, včetně veřejnoprávního, ti hlavní a nejdůvěryhodnější svědkové toho, co se dnes na Ukrajině děje,“ podivuje se Petr Žantovský.