Thomas Sowell na jaře oslavil své 93. narozeniny. Učil na mnoha prestižních amerických univerzitách a je autorem přibližně čtyřiceti knih na téma ekonomie. Jednu z nich dokončil nedávno, Social Justice Fallacies (Klamy boje za sociální spravedlnost – pozn. red.).

Sowell začal rozhovor ostře. Když se moderátor zeptal, jak by USA vypadaly, kdyby bojovníci za sociální spravedlnost dostali to, co chtějí, prohlásil: „Snažili bysme se mezi sebou pozabíjet.“ Upozornil, že dotyční nechtějí rovné příležitosti, ale rovné výsledky. A pro to nejsou podmínky. Jako příklad dal rodiny s více dětmi. Pokud z nich někdo exceluje, je to ve více než v 50 % případů prvorozený potomek. Přitom je vychovávají stejní rodiče. Vyvrací tezi, že ve světě, kde je ke každému přistupováno férově, bude procentuální zastoupení v profesích odpovídat tomu v populaci.

Kromě toho se Sowell věnuje vládním intervencím a nepovažuje je za ideální, mírně řečeno. „Jeden z problémů je, že máte lidi, kteří dělají rozhodnutí, za které nijak neodpovídají, pokud se zmýlí. Ať je cena jak chce vysoká, platí ji jiní lidé,“ připomenul. Zmínil například kriminalitu. Vyrůstal v Harlemu, tedy v černošské části New Yorku. A nepamatuje si, že by jako dítě někdy slyšel výstřel. Stejně tak lidé z jeho generace.

Sowell se v knize věnuje také rasové otázce. Například připomíná, že na konci 19. a začátku 20. století, kdy do USA přicházelo značné množství imigrantů z východní a jižní Evropy, tak progresivisté tvrdili, že tito lidé byli geneticky méněcenní. Tedy že proti Polákům a Italům byly stejné předsudky jako proti černochům. Tuto méněcennost „podporovaly“ výsledky testů, ovšem ukázalo se, že například Židé, kteří dopadli špatně u armádních testů v roce 1917, začali posléze v jiných testech excelovat, a to z jediného důvodu, naučili se anglicky. Sowell to používá jako varování před tím, že i lidé ve vědě si vybírají data k tomu, aby prosadili myšlenku, kterou mají za pravdivou.