Přestože ministerstvo zahraničí na svých stránkách zveřejnilo obsáhlý článek ohledně volby českého prezidenta v zahraničí, který se vyrovná vyčerpávajícím návodům na obsluhu elektrických spotřebičů, část krajanů na Západ od českých hranic neví, jak bude hradního pána volit. Ohledně osobnosti vhodné pro funkci prezidenta padla dvě jména. Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman.

V Německu

Sokolové v bavorském Mnichově se schází každé pondělí v umělecké čtvrti Schwabing a v tělocvičně tamní základní školy si dávají do těla. Stále s nimi cvičí už čtyřiaosmdesátiletý Vladimír Beneš. Ten nejdříve žil po emigraci z Československa po určitou dobu v USA, ale pak se přestěhoval do Německa. Proto má jak americké, tak i české občanství. Od roku 1951 pracoval v Mnichově jako produkční v rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Dnes zde rádio už nesídlí a Beneš je v zaslouženém důchodu.

„Nevím, jak tady budou vypadat volby. Musím se dohodnout s přáteli a kamarády, jimž věřím. Sedneme si, popovídáme a pak uvidím. Ještě úplně přesně nevím, koho budu volit. Podle zpráv, k nimž se člověk dostane, je těžké si udělat obrázek. Jedni říkají, že ten je takový a jiný makový, těžko se v tom orientovat. Nejsem doma v Česku a nemám bezprostřední zkušenost. Rozhodování pro mě bude o to těžší,“ svěřuje se ParlamentnímListům.cz . Nicméně někteří jeho bratři sokolové se již dříve vyjádřili jednoznačně pro Schwarzenberga.

• SLEDUJEME témata: Přímá volba prezidenta a Vyřazení prezidentských kandidátů

Ve Francii

V zemi galského kohouta žije Martin Slaběňák téměř dvanáct let. Původně tam studoval práva a poté management ve státní správě na škole ENA. V současné době pracuje v bance Société Générale. „Zprávy z ambasády nemám, nicméně předpokládám, že proces bude podobný jako při volbách do Poslanecké sněmovny, tedy že bude nutné se nejprve v nějaké lhůtě zaregistrovat jako volič na zastupitelském úřadě,“ říká, jak asi proběhnou volby hlavy státu.

„V prezidentské volbě podpořím Karla Schwarzenberga. Domnívám se, že je to člověk pevných zásad, který nemá důvod se jim zpronevěřit. Na rozdíl od jiných kandidátů i od současného prezidenta na něm oceňuji také jeho vnímání České republiky jako součásti Evropy, od které sice může něco očekávat, ale které musí hlavně něco sama i přinést. Tedy vystupovat evropsky konstruktivně a nikoli sebestředně,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Slaběňák. Ostatně i několik dalších mladších Čechů žijících ve Francii má takový názor.

Ve Švýcarsku

Z chalupy se starší muž dívá na nejvyšší horu Evropy Mont Blanc, ale nechce se mu přesně uvádět, kde ve Švýcarsku bydlí. Když byl mladší, hrával hokej, teď je v důchodu. Také má dvě občanství. „Moc nechápu, co se v Česku děje. Nepřijde mi to normální,“ podotýká Karel alias Gorge Bastl, jenž má stejné jméno jako známý profesionální tenista hrající za zemi helvétského kříže.

„Asi volit nebudu. Nemám o kandidátech moc přehled, vždy dostanu informace přes dvě báby a nikdo nám nic neřekne. Přesto si myslím, že nejlepším prezidentem by byl Miloš Zeman. Je proevropský, chytrý a dokáže dobře mluvit. Jak volit, nevím,“ vysvětluje. Do Česka jezdí zhruba jednou ročně. Vždycky se těší na pivo a tuzemské speciality jako svíčková na smetaně, když jsou ale dobře připravené.

Návod z ministerstva

Někteří emigranti, hlavně ti starší, hodnotí postoj české politické elity k nim jako přezíravý. Stále část srovnává prezidentské kandidáty s Tomášem Garrigue Masarykem, což samozřejmě není na místě. Na stránkách ministerstva zahraničních věcí je ohledně přímé volby dost obsáhlé vysvětlení ve článku Volba prezidenta České republiky 2013 v zahraničí. Když se člověk prokouše řadou paragrafů, tak zjistí, že s dlouhodobým pobytem se musí zapsat do seznamu vedeného zastupitelským či konzulárním úřadem v místě pobytu. Žádost o zápis s kopiemi osobních dokladů musí poslat do čtyřiceti dnů před volbami a pak bude volit v místnosti vybraného zastupitelského úřadu. Nebo může zažádat o voličský průkaz a volit takřka kdekoliv. To je lepší způsob i pro ty s krátkodobým pobytem.

„V minulém století opustilo náš národ zřejmě o něco více než půl milionu lidí a to většinou od roku 1938. Zvláště to byli lidé úspěšní v politice, armádě, umění, podnikání, řemeslech či ve vědě. Pro označení odchodu takového množství lidí je dle autorů možné použít slovo exodus,“ píše se v knize Vzkazy domů, kterou nedávno vydalo nakladatelství Labyrint. Jsou v ní příběhy lidí, kteří mezi lety 1848 až 1989 odešli do zahraničí. Jsou zde třeba životní osudy Vojtěcha Náprstka, Marie Švermové, Jiřího Voskovce, Ivana Medka, Karla Kryla a dalších. Nicméně dost početná je i současná ekonomická migrace, tedy lidé, co se na kratší či delší dobu stěhují do ciziny za prací.