Upozorňuje také na postupnou, ale jasnou změnu v myšlení Němců, v jejich přístupu k uprchlíkům, kdy počáteční nadšení opadlo a více než polovina obyvatel začíná nesouhlasit s navyšujícími se počty příchozích a uvědomuje si těžkosti s jejich následnou integrací.

V této souvislosti může být zajímavé citovat z druhé knihy Heinze Buschkowského, kterou napsal a vydal v roce 2014 pod názvem Die andere Gesellschaft a stejně tak jako jeho první kniha z roku 2012, která měla velký úspěch, stala se i tato bestsellerem, má již 4. vydání a sklízí značný ohlas.

Buschkowsky sám o této knize říká: „Otázka, zda byla naše integrační politika v posledních padesáti letech chytrá nebo hloupá, není tentokrát mým tématem. Mě zajímá, kam naše společnost směřuje. Přiznávám, že mi tento vývoj dělá starosti. Obraz budoucnosti, který jsem načrtl, není veselý.“

V kapitole Was uns unterscheidet (česky Co nás odlišuje) Buschkowsky píše: „Zcela zásadní, z mého pohledu, je víra. V posledních deseti letech se výrazně poukazuje na to, že přibývající přistěhovalecké náboženské zvyklosti vstupují stále více do veřejného prostoru. Nemohu si v žádném případě vzpomenout, že bychom v 60. a v 70. letech vedli debaty o islámu tak, jak je to dnes téměř na denním pořádku. Ale ta dominance, se kterou samozvaní představitelé či misionářští přívrženci islámu zkouší dostat svou víru do naprosto běžného všedního dne, tak ta se podle mé zkušenosti vyvinula za posledních 25 let. Spolková republika Německo není žádným božím státem, zemí zaslíbenou, a také by jí neměla být. Již za samotný pokus o takový přístup je třeba politicky bojovat.

Já osobně se budu vždy angažovat za to, že víra je naprosto privátní věc a měla by takovou zůstat.

Náboženská svoboda není žádná záře Persilu a generální pardon před všemi normami. Stávající obyvatelstvo zcela samozřejmě očekává, že nově příchozí do jejich země se srovnají s obvyklými životními zvyklostmi.