Původně chtěl Just tento kritický komentář prý věnovat „nezávislé“ publicistice Lidových novin. Byl totiž podle svých slov zvědavý, jak dlouho tam ti cca čtyři zbylí slušní a kdysi nezávislí vydrží hrát pro agenta Bureše trapnou roli stále děravějšího fíkového listu. „A zda, nevymění-li svůj fíkový list včas za list „fejkový“, buď sami odejdou (Jiří Peňás) nebo budou odejiti (Jan Rejžek),“ upřesnil na úvod s tím, že protože mu do meditování o médiích drze vplula Hutkova „nactiutrhačná“ píseň o našem lžiprezidentovi – Miloš a Zubatá, rozhodl se věnovat písni samotné a reakcím na ni.

Začal tedy u spolupracovníka Lidových Novin Jana Schneidera, o kterém sám říká, že umí vyplodit pouze splašky. Dlouho si prý myslel, že sofistikované, zprvu jakoby ironicky chválivé sprosťáctví „spolupracovníka LN“ v článku „Jak Hutka pomáhal budovat demokracii“, jen tak nic nepřekoná. „Po pravdě řečeno, od Jana Schneidera jsem nic lepšího než standardní kýbl splašků na všechny, kdo necelebrují Milošovi, Andrejovi a potažmo Vladimíru Vladimírovičovi, ani nečekal,“ dodal Just.

Od Schneidera prý z poslední doby nezná jedinou stať, jež by nebyla skrytou či zjevnou apologií lžipolitiky zmíněných pánů. Přesto Justa jeho inkvizitorské věty o tom, že „Hutka vystupuje stále dál, aniž by si povšiml, že jeho kariéra již dávno skončila“, že jeho píseň je „dlažební kostka, kterou se dláždí kanály“, a jeho slovnik, či nemotorná metaforika připomínající slovník tzv. Anticharty, u bývalého chartisty přinejmenším překvapují.