„Když jsme přijeli do ‚matky‘ do Francie, města Tours, tak tam to bylo úplně jiné,“ vzpomíná zaměstnanec společnosti Faiveley, která mimo jiné dodává okna či dveře pro rychlovlaky nebo metro. Mimochodem, společnost má výrobní závody ve více než dvaceti zemích a podílí se na dopravní technice – od tramvají po metro včetně rychlovlaků.

Jako v pohádce aneb vítejte v realitě…

„Hned se o nás postarali, dostali jsme auto, ubytování na hotelu. V práci úplně jiné jednání. Jiné normy, přátelská atmosféra, pracuje se tam v klidu, žádný stres, žádný honem, honem, všechno rychle,“ nevycházel z údivu mladík. „Ve Francii jsou čtyři přestávky včetně hodiny na oběd. Ráno mají deset minut a když chtějí na kafe, tak si dojdou. V Plzni jsme to měli stejné, ale musíte chodit včas, tady se i dvě minuty trestají. Počítají se takzvané turnikety, kolikrát se projde do fabriky a ven. To ve Francii není. Nu a oběd – tady je půlhodinka, ve Francii hodina. Rozdíl tady a tam, to je neskutečný. Tam si můžete vybrat z pěti hlavních chodů. Vaří kuchař, tam se jídlo nedováží. A zas tak velká firma to není, rozdíl činí tak sto lidí!

Atmosféra ve Francii je prý „bombastická“. „Máte jiné normy, takže máte klid na práci. Nestrachujete se, že byste na něco zapomněli, nemáte to tak těžce nalajnované. Tam dělají lidé, tady lidští roboti,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz mladík, který se měl ve Francii vyškolit pro obsluhu jednoho technického zařízení, v plzeňské firmě však jen čekal na své uplatnění.

Obrácený svět: Kmenoví zaměstnanci v horší pozici než agenturní