„Když jsme přijeli do ‚matky‘ do Francie, města Tours, tak tam to bylo úplně jiné,“ vzpomíná zaměstnanec společnosti Faiveley, která mimo jiné dodává okna či dveře pro rychlovlaky nebo metro. Mimochodem, společnost má výrobní závody ve více než dvaceti zemích a podílí se na dopravní technice – od tramvají po metro včetně rychlovlaků.

Jako v pohádce aneb vítejte v realitě…

„Hned se o nás postarali, dostali jsme auto, ubytování na hotelu. V práci úplně jiné jednání. Jiné normy, přátelská atmosféra, pracuje se tam v klidu, žádný stres, žádný honem, honem, všechno rychle,“ nevycházel z údivu mladík. „Ve Francii jsou čtyři přestávky včetně hodiny na oběd. Ráno mají deset minut a když chtějí na kafe, tak si dojdou. V Plzni jsme to měli stejné, ale musíte chodit včas, tady se i dvě minuty trestají. Počítají se takzvané turnikety, kolikrát se projde do fabriky a ven. To ve Francii není. Nu a oběd – tady je půlhodinka, ve Francii hodina. Rozdíl tady a tam, to je neskutečný. Tam si můžete vybrat z pěti hlavních chodů. Vaří kuchař, tam se jídlo nedováží. A zas tak velká firma to není, rozdíl činí tak sto lidí!

Atmosféra ve Francii je prý „bombastická“. „Máte jiné normy, takže máte klid na práci. Nestrachujete se, že byste na něco zapomněli, nemáte to tak těžce nalajnované. Tam dělají lidé, tady lidští roboti,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz mladík, který se měl ve Francii vyškolit pro obsluhu jednoho technického zařízení, v plzeňské firmě však jen čekal na své uplatnění.

Obrácený svět: Kmenoví zaměstnanci v horší pozici než agenturní

Agenturní zaměstnanci jsou podle něj v Plzni placeni lépe než kmenoví. „Mají tady 120, 130 korun čistého na osobu a hodinu, to kmenoví nemají. Znám lidi, kteří jsou tady 11 let a mají 16 000 čistého na dělnické profesi. Vždycky je na tom lépe ten, který přijde jako nový. S agenturními pracovníky se nedá pracovat, neumí česky, psát, číst, mnohdy jsou i analfabeti,“ stýská si mladík. „Nerozumí vám. Dokonce někdy ani nepřijdou do práce, dostanou zálohy a první dva dny prostě nepřijdou. Oni za to nejsou ani postihovaní, že by jim bylo něco vytknuto nebo dostali vynadáno. Prostě nemají žádné postihy. Ale když jste kmenoví a nedáte o sobě vědět, tak automaticky vám píší ‚áčko‘. Takže, kde je svět?“ hodnotí situaci bývalý zaměstnanec. „Přesčasové hodiny platí agentura svému člověku, takže oni mají lepší peníze. Když jste kmenoví, máte navíc jen 25 procent… Budete tam chtít být, když se dostanete do vyšší kategorie hrubé mzdy, a hned vám to strhnou? Ve Faiveley je také neuvěřitelné, že musíte hlásit, když chcete dělat přesčas. Team lídři o zámečničině a dalších profesích neví vůbec nic. Můžete být kuchař a můžete zaškolovat lidi a dělat z nich blbce. Mistr vám nedá ani vrták, protože se v kanceláři na počítači dívá na fotky aut nebo další jiné věci,“ postěžoval si mladý muž. Tady by jistě bylo příhodné pohovořit o tom, že plat v dělnických profesích je ve francouzské matce minimálně trojnásobný…

Jak dostat peníze zpět? Vybírat pokuty!

„Na lékaře máme čtyři hodiny na den. Když je to déle, musí to být už jiný lékař. Takže když bydlíte 30 kilometrů od Plzně a jdete k lékaři, kde prosedíte dvě hodiny, než se na vás dostane řada, a než se vrátíte, tak je po čtyřech hodinách. No a volají vám, kde jste, proč nejste v práci.“ A další věci. „Pokuty za jídlo na pracovišti, za telefon v ruce – kdyby se doma něco dělo, to je nezajímá, dostanete hned pokutu 500. Strhávají se i větší průchody turniketem ven, to jsou kuřáci, kteří chodí kouřit ven. Průchod do skladu je za 500 korun pokuty, i když jdete na toaletu a máte to tam blíž. A na 200 osob jsou 4 záchody,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz bývalý zaměstnanec francouzské firmy.

Bon apetit aneb česká „mňamka“

„Nu a nejhorší je jídlo, které si platíte. Na oběd se ani netěšíte. Když vidíte, co je v knize stížností, tak tam je pořád něco, pořád tam někdo něco píše. Nechápu, proč plzeňská fabrika vozí jídlo z Tachova. To jsou strašné blafy. Hnědá omáčka, ta se nedá jíst. A ryby, to také každý řve, jaký je to puch. Všechno je z prášku, bramborová kaše a tak. Nebo chuťovka je, když máte hranolky s tatarkou a tu tatarku mají uskladněnou někde na přímém sluníčku. To je hezké, když je tam osm hodin dvacetilitrový barel s tatarkou a pak vám toto kydnou na hranolky. Prošlé bagety, to se také neřeší. Je tam spousta věcí, které si lidi nekupují, protože jsou strašně drahé. Fabrika přispívá na jídlo asi třiceti korunami a platíte asi 80 za oběd,“ vypočítává neduhy společnosti mladík. „Z platu strhávají měsíčně nějakou částku na oblečení a obutí. Na kalhoty čekáte půl roku, protože nejsou. Když nemáte triko, musíte si koupit jiné, než dostanete služební – zhruba za půl roku. Víkendy, svátky nejsou ohodnocené. Dříve, když tady byli mistři Francouzi, tak to bylo placené sto procenty, ale za českých mistrů jen 25 procent. Jak přesčas, tak sobota, neděle.“ Na začátku roku se přidalo osm set hrubého, „…ale za to si koupíte pár svačin. Jinde se přidávalo až několik tisíc.“ Odbory prý tady nejsou a nikdo se raději ani o nic takového nepokouší…