Že současný pořádek vzešel z výsledků druhé světové války, to by dotyční asi byli ještě schopní připustit. Že v tomto pořádku byla jedna polovina Evropy podřízená vládě Spojených států a druhá Sovětskému svazu, už asi nikoliv. Přitom například Německo je dosud fakticky a zejména mentálně porobenou zemí. Stále má na svém území vojáky cizího státu, stále se zdráhá jakkoliv mocensky působit, stále se omlouvá za historické zločiny. Sebevědomí je v Německu verboten.
O trochu lépe je na tom Francie, která si stále hraje svou hru na africkém písečku. Nebo Velká Británie, která předstírá, že je mocnost. I tyto bývalé velmoci ale okusily, že Spojeným státům se neodmlouvá, např. při Suezské krizi. V tom nejlepším případě mají dovoleno se cílů americké zahraniční politiky nezúčastnit, jako například v Iráku, ale to je vrchol možného „odporu“. O zbytku Evropy pak nemá cenu mluvit.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Karel Šebesta