Němec uvádí, že trestní oznámení podal i přesto, že mu spousta kolegů psala, že to je nesmysl a že nelze stíhat vládu za politická rozhodnutí. Dle jeho názoru jde však o nepochopení toho, co většina ministrů ve své práci dělá - běžnou úřednickou agendu a úřední rozhodnutí, nikoliv politická. Alespoň většinu času. "Samotný trestný zákoník dává ministrům status úřední osoby, takže i ministři můžou spáchat trestný čin úřední osoby," dodává Němec s tím, že respektuje, že i při řešení epidemie vláda dělá politická rozhodnutí.

"Je politickým rozhodnutím, jakou strategii si vláda ke zvládnutí epidemie zvolí, ale dílčí pochybení při realizaci strategie jsou už pochybeními manažerskými a úředními. A za ta musí nést někdo odpovědnost. Pokud jsme si vybrali strategii, že v létě všechno rozvolníme, a až poroste počet nakažených, zase prudce dupneme na brzdu, je to OK. Pokud ale při volbě této strategie vláda nebyla schopna zajistit trasování, testování a na brzdu odmítla včas dupnout, nese už plně odpovědnost. A to i trestní," dodal Němec. 

Trestní oznámení dle jeho slov není nic složitého ani odvážného. "Každý má právo dovolávat se spravedlnosti a nelze po něm chtít, aby platil advokáta, aby mu trestní oznámení pěkně vyvoněl. Trestních oznámení na vládu prý padla v souvislosti s virem řada. Já chci dát orgánům činným v trestním řízení na stůl takové, které má hlavu a patu a není výkřikem blázna, věčného stěžovatele nebo právníka-amatéra. Tím moje práce končí. Dál už je na policii a státním zastupitelství, aby na věci řádně pracovaly. Aby ji odložily, když zjistí, že to je nesmysl a trestný čin se nestal. Nebo aby zahájily trestní stíhání a třeba věc nakonec dopracovaly až k soudu," dodal dále Němec. 

Podle něj může on sám ukázat na několik konkrétních pochybení, jež vedla k tomu, že se situace vyvíjela hůř, než mohla. "Osobně se domnívám, že se lze domáhat policejního vyšetřování minimálně ve dvou věcech: (ne) zavedení roušek a časování nouze," tvrdil. Hovořil tak o srpnové situaci, kdy bylo nejdříve nařízeno nošení roušek v obchodech a ve školách, následně se však tato povinnost zrušila.