Jak ParlamentníListy.cz minulý týden informovaly, plánovaný zákaz kotlů na tuhá paliva, který začne platit od 1. září 2024, výrazně zasáhne do českých domácností. Již jen rok a dva měsíce mají lidé na to, aby se na změnu připravili a kotle nahradili, jinak se vystavují riziku až padesátitisícové (a případně i opakované) pokuty.

Mnoho Čechů, kteří starými kotly stále topí, se však změny obávají. A to především z finančních důvodů. Nízkopříjmové domácnosti mohou mít problémy s financováním a nic na tom nemění ani státní pomoc v podobě nejrůznějších dotací.

Dosáhne na to každý

Redakce ParlamentníchListů.cz oslovila Ministerstvo životního prostředí, pod které tato agenda spadá.

„Zákaz se podle zákona o ochraně ovzduší z r. 2012 týká všech kotlů na pevná paliva nesplňujících parametry minimálně 3. emisní třídy. Lhůta pro jejich používání v rodinných domech byla loňskou novelou zákona o ochraně ovzduší prodloužena o 2 roky, a to do konce srpna roku 2024 (pro ostatní objekty zůstal v platnosti původní termín zákazu zastaralých kotlů od 31. 8. 2022). Odborně formulováno jde o zákaz starých kotlů na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, které slouží jako zdroje tepla a které neplní emisní požadavky uvedené v § 17 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně ovzduší, pro provozovatele rodinných domů, bytových domů nebo staveb pro rodinnou rekreaci,“ vysvětlila mluvčí ministerstva Lucie Ješátková.

Lidé prý nezůstanou na holičkách, stát je připraven jim finančně pomoci: „Stát pomáhá buď prostřednictvím tzv. kotlíkových dotací (nyní běží v krajích ČR) pro nízkopříjmové domácnosti, což jsou senioři čerpající starobní důchod, invalidé ve 3. stupni invalidity či domácnosti, které čerpají příspěvek na bydlení,“ vypočítala mluvčí. „V této vlně kotlíkových dotací z evropských fondů MŽP vyhradilo dalších 1,7 miliardy korun. Předpokládáme, že si v této vlně kotlíkových dotací požádá o finance na výměnu kotle zhruba patnáct tisíc žadatelů. Nízkopříjmové domácnosti mohou získat až 95% podporu na výměnu emisně nevyhovujících kotlů na tuhá paliva prostřednictvím kotlíkových dotací za tepelné čerpadlo nebo kotel na biomasu.“

O podporu mohou podle Lucie Ješátkové domácnosti zažádat i v případě, že si zastaralé zařízení vyměnily už dříve: „Základní podmínkou je, že k výměně došlo po 1. lednu 2021.“

Dotace je prý poskytována i zálohově. „Takže domácnostem stačí mít naspořenou jen malou část vlastních prostředků. Administraci žádostí včetně vyplácení finanční podpory mají ve své gesci kraje, které mají i povinnost umožnit žadatelům poskytnutí zálohy ve výši minimálně 60 % z dotace. Záloha bude žadateli uvolněna na základě zálohové faktury vystavené dodavatelem, po dokončení a doložení realizace bude zbylá částka uvolněna na základě doložení všech potřebných dokladů,“ popsala proces mluvčí Ministerstva životního prostředí.

Finanční podpora z programu kotlíkových dotací pak na tepelné čerpadlo činí 180 000 korun a pro kotel na biomasu s ruční dodávkou paliva 130 000 korun.

Kotlíkové dotace ale nejsou jediným způsobem, jak si nechat od státu pomoct: „Druhou možností je jít na to přes program Nová zelená úsporám (NZÚ), která je otevřena kontinuálně pro všechny zájemce bez omezení. Můžete ji podat elektronicky kdykoli. V NZÚ na pořízení kotle na biomasu či tepelného čerpadla přidáváme 35 000–140 000 korun,“ uvedla Ješátková.

Na závěr ještě Ministerstvo životního prostředí redakci ubezpečilo, že „nejsou domácnosti, které by na podporu nedosáhly.“

Ať to dělají v Číně…

Celá situace tak vypadá velmi přívětivě. Lidé mají při výměně kotlů plnou podporu státního aparátu a úředníci jsou připraveni jim pomoci s administrativou. Jak ale již ParlamentníListy.cz informovaly v předchozím článku, mnoho domácností, především z řad seniorů, nese změny nelibě, a co víc – ani možnost dotací jim příliš nepomůže.

„To je pěkné, co říkají, ale nás se to opravdu netýká,“ řekla ParlamentnímListům.cz paní Olga Voborníková poté, co jí redakce poskytla vyjádření Ministerstva životního prostředí. „Jak jsem vám říkala už minule, naše finanční situace nám opravdu neumožňuje mít naspořeno ani tu menší částku, abychom mohli zažádat o dotaci,“ krčí rameny seniorka. Půjčovat si prý nechce: „V našem věku nám žádná banka nepůjčí. A k těm pochybným lichvám nepůjdeme. Rodinu zatěžovat taky nechceme.“  

V domě s manželem žije už téměř padesát let a po celou dobu topí uhlím. S financemi neměli dlouho potíže, ale před několika lety manžel paní Olgy onemocněl. Léčba si vyžádala část jejich úspor, další velké finanční částky spolykal provoz a údržba domu: „To je pořád něco. Střecha, okapy, okna… Měli jsme i několik velkých oprav auta. Není to lehké už samo o sobě, být v dnešní době důchodce. A pak přijdou novoty, kterým nerozumíme, nedávají totiž smysl. Proč si máme měnit fungující kotle? Prý kvůli životnímu prostředí… Dobře, ale tak ať to dělá celý svět. Ať to dělají v zemích, kde je nejhorší životní prostředí, v Číně nebo v Indii. Proč to máme odnášet my? To je jako s těmi auty – prý za pár let už taky nebudou spalovací motory. A co budou dělat lidi, kteří na nová auta nebudou mít? Vždyť my, důchodci, auta potřebujeme dost. Neustále cestujeme za doktory, na nákup… Mám dojem, že tento svět už s námi nepočítá,“ rozhořčila se paní Voborníková.

Po přečtení informací z Ministerstva životního prostředí je prý ochotná ještě jednou zkusit zažádat o jednu z forem podpory: „Zas kvůli tomu budu muset nahánět vnučku, protože já to s počítačem neumím, ani ho nemám. A abych chodila na úřady a ptala se osobně, tak to už vůbec. Ti úředníci nestojí za nic, ani člověku neporadí, přehazují si vás tam jako bramboru.“

Paní Voborníková patří k lidem, jejichž rodina byla za minulého režimu pronásledovaná. Dnes ale říká, že ne všechno bylo v dobách socialismu špatné: „Teď to hodnotím jinak. Každá doba má svoje, ale to, co se děje dnes, to těm mladým nezávidím. Musí se strachovat o bydlení, práci mění několikrát za život, rodiny se rozpadají, lidé nemají děti, protože se bojí, že to finančně nezvládnou… Tvrdili nám, že přijde svoboda. Jaká ale svoboda, když si ani ve vlastním domě nemůžeme topit, čím chceme? Vždyť jsou to jen výmysly lidí, kteří o životě těch obyčejných nevědí vůbec nic,“ uzavřela trpce paní Voborníková.