První díl edice korespondence Aloise Musila (1868-1944), orientalisty, arabisty, teologa a cestovatele, sleduje kulturní a politický kontext společenských sítí první Československé republiky v souvislosti s budováním Orientálního ústavu.

Výběr osob pro edici vycházel především z okruhu vědců a vysoce postavených úředníků ministerstev a obchodních a živnostenských komor, kteří se podíleli na výstavbě struktury, zákona, stanov a výběru členů Orientálního, respektive Slovanského ústavu a následně se významně prosadili ve vedení těchto ústavů. Generace „otců zakladatelů” – právník a specialista na zahraniční obchod Zdeněk Fafl, právník, ministr zahraničního obchodu a vedoucí Úřadu pro zahraniční obchod Rudolf Hotowetz, a archeolog a etnolog Lubor Niederle – zanechala o své činnosti svědectví v korespondenci s Aloisem Musilem.

Ačkoli se laik takto odborně pojatého textu možná lekne, naprostý opak je pravdou. Korespondence je ryzím dokumentem zachycujícím Musila ve všech polohách. Od zdravotních potíží přes rodinu po americkou štaci. Zejména dopisy mezi Musilem a Niederlem patří v I. díle k nejcennějším. Musil nejenže bez přetvářky popisuje strasti amerického života, zvyky a těžký jazyk, ale rovněž nabádá k pracovitosti a studiu, bez něhož se ve Spojených státech nikdo neobjede a neprosadí. Dopisy mezi těmito dvěma tvoří podstatnou část prvního vydaného svazku.

Jako příklad citujme list z 5. prosince 1927 adresovaný z New Yorku Lubomíru Niederlemu.

„Na bytě se nemám lépe. Bydlím ve starém dřevěném domě. Nad sebou mám tři obydlené pokoje, kolem své světnice chodbu na třech stranách a v rohu koupelna a záchod. Američané neumějí choditi po tichu; prkna praští, kroky bubnují. Tam pracuji v neděli a každý den ráno a večer. Děkuji Pánu Bohu, že mi dovolili spávati na půdě. Mrzne tam sice, ale mám aspoň klidnou noc; nade mnou je pouze střecha a z dolu hluk tak neproniká.“

Korespondence Aloise Musila

zdroj: Masarykův ústav a Archiv AV ČR

Knihy jsou rovněž opatřeny životopisnými medailony, soupisem kompletní korespondence, archivními prameny a rejstříkem. Pro zájemce o studium nabízí také vybranou bibliografii. Bedřich Hrozný, Pavel Žďárský, Milena Klímová, Adéla Jůnová Macková, Vincenc Lesný, Oldřich Klobas, Edvard Reich a další.

Do obou knih je velmi snadné se začíst, a to nejen díky zpracovanému jazyku popsanému v ediční poznámce, ale především kvůli erudici autorů. Ti nejenže po formální stránce neudělali jedinou chybu, dovolili si taktéž mírnou nadsázku. Ta především přibližuje zdánlivě složitý útvar do zcela přijatelné polohy. Na mysli máme zejména úvody kapitol k medailonům „otců zakladatelů". Jsou totiž uvozeny větami; Korespondence Aloise Musila a Lubora Niederleho aneb Musíme si pomáhat. Či Korespondence Aloise Musila a Zdeňka Fafla aneb Zápas o zrození Orientálního ústavu.