„Čtení pro Petra Fialu ze spojeneckého liberálního tisku. Ale je to dlouhé, mnohem delší než poštěkávání na Klause juniora. A taky složitější. Složitější než Jana Černochová...,“ napsal Jaroslav Plesl na sociální síti Facebook jako prolog ke článku serveru deníku New York Times.

Článek sepsal C. J. Chivers, novinář, který v roce 2016 dostal Pulitzerovu cenu za příběh afghánského válečného veterána trpícího posttraumatickou stresovou poruchou. Díky Chiversovu příběhu se tento veterán dostal z vězení.

Teď Chivers sepsal další článek o bojích v Afghánistánu, který nazval „Válka bez konce“. Svůj článek zasadil do dubna 2009. Tehdy dostalo asi 30 amerických vojáků za úkol pochodovat údolím Korengal, v noci vyšplhat na nedalekou horu a zaútočit na bojovníky Tálibánu. Vojáci prý byli frustrovaní, protože v zadaném úkolu neviděli žádný hlubší smysl. Byli prý kvůli tomu velmi frustrovaní. Těmito slovy Chivers svůj článek odstartoval.

Na počátku bylo nadšení, ale pak přišla tvrdá realita...

Mezi oněmi třiceti vojáky byl také Robert Soto, který prý na vlastní oči viděl, jak afghánská válka probíhá. Viděl, že američtí vojáci umírají či padají ranění. Viděl, že se válka v Afghánistánu nepodobá pečlivému plánu, který připravilo velení. V roce 2007 vstupoval do armády plný nadšený a s vírou, že i na zahraniční misi pomůže ochránit Spojené státy před dalším strašlivým teroristickým útokem. Po dvou letech však své armádní angažmá už vnímal poněkud jinak. Vojáci pochodují horami a údolím, je jim zima, jsou unavení a především před sebou nevidí jasný cíl, který by misi konečně ukončil.

Chivers v této souvislosti připomíná, že válka v Afghánistánu se táhne už 17 let. Za tu dobu se v Bílém domě vystřídali tři prezidenti, a pokud tato válka v dohledné době neskončí, budou do ní nastupovat Američané, kteří se narodili až po 11. září 2001, kvůli kterému vlastně celá kampaň odstartovala. Místo závěru kampaně mají prý vojáci před očima další války – válku v Iráku či v Sýrii, kam jsou nasazováni další američtí muži a ženy.

Robertu Sotovi bylo v roce 2001 deset let, a když jim učitel ve třídě oznámil, že padla Dvojčata, jel se s kamarádem do New Yorku podívat. A u sutin si slíbil, že bude chránit Spojené státy před podobnými hrůzami. O osm let později to také splnil, i když si prý v jednu chvíli pohrával s myšlenkou, že by se raději stal hercem.

Nakonec ale vstoupil do armády, kde se setkal s velitelem své jednotky Nathanem Coxem. Tento muž Sotovi učaroval a stal se pro něj vzorem. Dvaatřicetiletý velitel měl vysokoškolské vzdělání a kdesi hluboko v sobě měl zakořeněny i křesťanské hodnoty. Cox sloužil ve válkách na Balkáně v 90. letech 20. století, pak odešel do civilu a začal studovat bakaláře, ale stejně jako Sota ho zasáhl útok na Dvojčata a znovu se přihlásil do služby. Jeho úkolem bylo vychovat nové vojáky, kteří se vydají do Afghánistánu. Ale on tam nechtěl nechat své chlapce jít sám. Přihlásil se na misi, i když nemusel.

Zemřelo na sedm tisíc Američanů

„V těchto válkách sloužilo víc než tři miliony Američanů. Sedm tisíc z nich zemřelo. Desítky tisíc dalších byly zraněny,“ napsal Chivers. „Politika, na základě které se tito muži a ženy dostali na misi do zahraničí, vize přebudování národa a kultury selhaly... Ve válce nebylo dosaženo toho, co slibovali její organizátoři,“ pokračoval s dovětkem, že tato válka je vedena nekoncepčně, ale politici na ni neustále vydávají peníze a posílají na mise další a další vojáky. Bez ohledu na to, zda jsou zrovna u moci demokraté nebo republikáni.

Organizátoři válek ve světě tvrdí, že američtí vojáci chrání práva žen, posilují lidská práva a stojí proti tyranům, pomáhají ve výcviku iráckých či afghánských ozbrojených sil a tak podobně. To je část hesel, kterými jsou výše popsané války omlouvány. Kromě zabití Usámy bin Ládina podle Chiverse nebyl žádný z těchto cílů naplněn. Staří teroristé byli zahnáni, ale na jejich místech povstali noví, zdejším lidem se nežije výrazně lépe, korupce dál vesele bují. A kvůli válkám musely své domovy opustit tisíce lidí.

„Stovky tisíc zbraní poskytnutých možným spojencům zmizely; nespočetné množství těchto zbraní se objevilo na černém trhu nebo v rukou nepřátel Washingtonu. Miliardy dolarů, které byly poskytnuty bezpečnostním složkám řečených států, padly do rukou také pedofilům, mučitelům a zlodějům. Mnohé jednotky státní policie a armády, které Pentagon prohlašoval za zcela zásadní, zmizely. Islámský stát sponzoroval či povzbuzoval teroristy po celém světě, přesně ty teroristy, které měla globální válka proti teroru zastavit,“ pokračoval nemilosrdně novinář.

Původně čistě vojenská mise se změnila na misi, ve které hrají roli infrastrukturní a vzdělávací projekty a cíl těchto misí je skutečně kdesi v nedohlednu. Boje jsou takřka nekonečné. Útočníci se v jednu chvíli vyhrnou z hor, udeří a rychle se stáhnou zpátky. Ve složitém terénu se relativně snadno ukryjí a plánují další akci. Takhle nějak podle Chiverse válka v Afghánistánu vypadá celé roky. Během jednoho z těchto útoků byl zabit i Cox, a to už bylo na Sota moc. Od té chvíle si vytkl jediný cíl. Přežít. Jediné, o co mu šlo, bylo přežití jeho vlastní a jeho přátel. O nic dalšího už se prý nestaral. Odkroutil si zbytek mise a vrátil se domů. Zůstal v armádě a byl nasazen na Haiti, aby tam pomáhal lidem postiženým přírodní katastrofou. Tehdy se také dozvěděl, že se američtí vojáci stáhli z údolí Koregal. Na jednu stranu to prý chápal, ale na stranu druhou byl velmi rozezlen, protože nechápal, za co tedy v posledních měsících vojáci v údolí umírali.

Seržant, který začal pochybovat o oficiálních zprávách...

V roce 2011 byl Soto poslán na misi do Iráku. Stal se z něj seržant, měl řadu zkušeností a podle Chiverse pochyboval o oficiálních zprávách o tom, jak se boje v Iráku a Afghánistánu vyvíjejí. Hlídal irácké letiště a bylo mu jasné, že Američané ze země stahují materiál, který chtěli uchránit. Ale lidem, kteří se dívali kolem sebe, prý muselo být jasné, že zdejší válka rozhodně není u konce.  

Chivers obrátil svůj zrak zpět k Afghánistánu. Tam prý vesele kvetl obchod s opiem a zdejší protivládní bojovníci se rozhodně netvářili, že jsou těsně před zhroucením.

Seržant Soto si mezitím odkroutil další misi a v roce 2012 se definitivně vrátil do Spojených států. Vrátil se ke svému snu s dětství a chtěl se stát umělcem – hudebníkem a hercem. Ale přitom všem přemýšlel, jaký smysl měla válka, které se účastnil a která zatím nemá konce. A prý o tom přemýšlí dodnes.

• Celý článek v angličtině naleznete zde.