„Když jsem v roce 1994 nastoupil jako státní zástupce na Vrchní státní zastupitelství v Praze, byl jsem poněkud zmaten tím, jaká atmosféra tady přes všechny demokratické společenské změny panovala. Tehdy podléhalo státní zastupitelství ze zákona dohledu ministerstva spravedlnosti a dohled v pojetí VSZ byl běžně považován za prostředek, jak si vylepšit kádrový profil a dosáhnout rychlejšího služebního postupu. Jako z jiného světa zde působila prostořeká a svérázná Marie Benešová, která se nebála jakékoli tlaky odmítat a zpravidla přidala i trefný komentář. Marie se díky tomu postupně dostala do ostrého sporu s vrchním státním zástupcem Liborem Grygárkem, a protože nebyla ochotna právo ohýbat, musela nakonec odejít do advokacie. Toho, že byl především díky jejím výhradám posléze Libor Grygárek odvolán, už se jako státní zástupkyně nedočkala,“ poznamenal Fenyk, jenž působil jako náměstek Benešové v době, kdy ona byla nejvyšší státní zástupkyní.

Původní text ZDE

„Několik let naší spolupráce považuji za nejvýznamnější období mého profesního života. Přijali jsme funkce proto, abychom veřejnosti ukázali, že státní zastupitelství nemusí být jen služkou mocných, ale že to může být profesně zdatný, emancipovaný, nezávislý, respektovaný a současně odpovědný nástroj výkonu trestní spravedlnosti. Marie s oblibou říkala, že justice musí postupovat stylem ‚padni komu padni‘,“ vzpomíná Fenyk. 

„S rozpaky sleduji mediální vystoupení současného nejvyššího státního zástupce, který má po příchodu Marie Benešové na ministerstvo také obavy, že bude odvolán. Byla to totiž opět Marie Benešová, která ho, jako řadového státního zástupce v Plzni v roce 2004 vyhledala, oslovila s  nabídkou práce na nejvyšším státním zastupitelství a umožnila mu, aby se stal českým zástupcem v úřadu EU Eurojust, jako odrazového můstku do současné pozice,“ konstatuje Fenyk. 

A připomíná i to, že se nejvyšší státní zastupitelství pod vedením Marie Benešové ještě před vstupem České republiky do Evropské unie stalo z pověření ministerstva spravedlnosti oficiálním centrálním partnerem Evropského úřadu pro vyšetřování podvodů proti evropským prostředkům (OLAF). „Nedozvíme se ani to,  že vytvořilo soustavu kontaktních bodů na všech ministerstvech a NKÚ, vybavilo je odbornými znalostmi a zavedlo vlastní, vnitrostátní a velmi účinnou metodiku vyšetřování podezřelých transakcí s evropskými prostředky,“ dodal. 

„Být jejím spolupracovníkem pro mne bylo ctí, i když to s ní nebylo vůbec jednoduché. Je občas prostořeká, umí být pěkně upřímná a někdy i pořádně tvrdohlavá. Neměli jsme na všechno shodné názory, dokonce jsme občas na NSZ vedli i ‚tichou domácnost‘. Jedno se jí ale musí přiznat. Marie se nebojí. Nebojí se prosadit to, co je pro justici dobré a potřebné,“ uzavřel Fenyk s otázkou, že by jej zajímalo, kdo se opravdu bojí Marie Benešové.