Chášukdží dlouho sloužil jako mediální poradce klíčovým saúdskoarabským ambasádám na Západě, měl blízko k šéfovi tajné služby princi Turkímu a někdy po světě cestoval v delegaci tehdejšího krále Abdalláha.

Když jej však před měsícem saúdskoarabské komando zavraždilo na generálním konzulátu v Istanbulu, okamžitě se vynořila zjednodušená legenda, že Chášukdží byl neohroženým komentátorem. „Komentátorem, který doplatil na to, že vyzýval k větší svobodě slova v  arabském světě a kritizoval kontroverzní politiku korunního prince Muhammada bin Salmána,“ dodává Tureček.

Upozorňuje tak na to, že faktický vládce monarchie věnoval enormní úsilí a prostředky na budování blyštivého obrazu svého reformního plánu Vize 2030 i sebe sama a Chášukdžího texty, publikované mj. listem Washington Post, tuto PR kampaň dost poškozovaly.

„Muhammad bin Salmán tedy mohl mít skutečně zájem zasvěceného odpadlíka, který teprve loni z monarchie dobrovolně odešel do Spojených států, jednou provždy umlčet,“ nevylučuje odborník.

Ať už tato předem plánovaná vražda proběhla jakkoli, není jisté, kdo a z jakých pater rijádského establishmentu ji nařídil. „Natož zda to skutečně byl korunní princ. Anebo naopak někdo, kdo ho takto chtěl zdiskreditovat,“ uvedl Tureček a dodal, že není ani vyloučeno, že vražda nemusela být záměrnou součástí, ale vhodným spouštěčem k novému kolu zákulisních bojů o moc uvnitř domu Saúdů.

Muhammad bin Salmán už coby ministr obrany prý zavlekl zemi do problematické války v Jemenu, vyvolal roztržku se sousedním Katarem, loni nechal do Rijádu unést libanonského premiéra Saada Harírího a pozatýkat desítky vlivných saúdských činitelů. „To vše mohlo jedině rozšířit šiky jeho nepřátel,“ podotkl.

Rozporuplná zůstává i životní dráha zavražděného Chášukdžího. Ten se po své smrti sice zařadil mezi ikony boje za svobodu slova, ale o desítky let dříve byl prý zapáleným aktivistou Muslimského bratrstva a netajil se osobními vazbami na pozdějšího vůdce teroristické sítě al-Káida Usámu bin Ládina.

„Znali se ze saúdskoarabské Džiddy, znovu se jejich cesty proťaly v Afghánistánu 80. let, kde se Usáma podílel na povstalecké kampani mudžáhidů proti komunistické vládě a sovětské okupaci,“ uvedl Tureček a přiblížil, že Chášukdží tam byl z dnešního pohledu pilným a přesvědčeným dělníkem mediálního křídla džihádistů. Nadšeně a nekriticky reportoval prý o „spravedlivém boji“ mudžáhidů proti Brežněvově „říši zla“.

„Byl tam především jako novinář nepochybně sympatizující s afghánským džihádem. To tam ale byla většina arabských novinářů a také mnoho novinářů západních,“ uvedl norský badatel Thomas Hegghammer z Norwegian Defence Research Establishment, který se Chášukdžího rolí v afghánské válce zabýval.

I když se Chášukdží angažoval ve prospěch politického islámu, na škále blízkovýchodních ideologií prý zdaleka nepatřil k extrému. Zasazoval se prý za větší roli Muslimského bratrstva prostřednictvím demokratického volebního procesu a kritizoval Rijád za to, že se tento trend snažil mařit podporou drakonických režimů, jako je ten dnešní v Egyptě.

Opakovaně prý také odsoudil teroristické útoky z 11. září. Když pak v květnu 2011 Američané zabili Usámu bin Ládina, Chášukdží svého přítele s pověstí globálního arciteroristy na Twitteru vyprovodil těmito slovy: „Zhroutil jsem se v slzách, v  zármutku za tebe, Abú Abdulláhu. Byl jsi skvělým a odvážným člověkem v těch krásných časech v Afghánistánu, než ses poddal nenávisti“.