Podle Komárka existují jasná data, která ukazují, že se školy zavírat vůbec neměly a bylo to spíš kontraproduktivní. „V odborné literatuře nalezneme třeba studie, které tvrdí, že ty děti opravdu nejsou zas až tak nakažlivé, alespoň rozhodně méně než dospělí. Je pravděpodobnější, že se dítě nakazí od dospělého než naopak,“ zmiňuje například model významného britského statistika Simona Wooda.

„Na nesmyslnost uzavřených škol ale ukazují i relevantně zanalyzovaná data o úmrtích,“ dodává statistik.

Celý rozhovor ZDE

Zavření škol prý zvyšuje počet rizikových kontaktů. „Když děti nechodí do školy, tak mají mnohem více kontaktů s rizikovou populací, se svým prarodiči. Přes děti pak mají ty kontakty i jejich rodiče. Víceméně to, že děti nechodí do školy, přispívá k tomu, že se víc setkávají senioři s aktivní populací, která má poměrně velkou šanci se někde nakazit a přenést to na tyto rizikové osoby,“ vysvětluje Komárek, který se v tomto směru opírá i o tvrzení řady epidemiologů.

I po 18. listopadu, kdy se do škol vrátily první a druhé ročníky, pozoruje z dat výrazné a viditelné zploštění růstu reprodukčního čísla pro fatální infekce. „Opět jeden z argumentů, proč nejspíš návrat dětí do škol v podstatě zmenšil rychlost, s jakou nám narůstal počet fatálních infekcí,“ upozorňuje Komárek, jak se projevilo, že se děti i jejich rodiče přestali v daleko větší míře setkávat s generací prarodičů.

Počty fatálních infekcí již předtím možná pozitivně ovlivnilo i některé opatření přijaté na začátku října. Problém prý je, že jich bylo v rychlém sledu přijato tolik, že dnes už nezjistíme, které to mohlo způsobit.