„Obří hrnce furt po cestě. Vodopád za rohem. Hospoda patnáct kroků. Harrachov asi kilák. Moskva zaplaťpánbůh daleko,“ je napsáno na rozcestníku u cesty, kterou se jde údolím říčky Mumlavy na vrcholky Krkonoš. Po nich přecházíme nejvyšší české pohoří. Zvláště v zimě stojí – přeneseně i reálně – taková výprava za všechny prachy…
Cukrované kokainem?
Od Mumlavy je to k útulně U Čtyř pánů úplný očistec. Pořád strmě nahoru a člověk se boří do vysokého sněhu. V budce se objeví mládenec, prý přechází Krkonoše z druhé strany a v takových útulnách přespává, přičemž má na zádech jen malý baťůžek. Nejspíš ho hřeje mládí. Nás hřeje blízkost Labské boudy a spolupoutníka Honzu při pohledu do chytrého mobilu ještě to, že „Trump začíná čistit neziskový sektor jako Héráklés Augiášův chlív, takže konečně ty příživníky někdo skřípne“.
Labská bouda přezdívaná jako „betonová hora“ či „panelák“ za posledních pár let přežila celkem bouřlivé orální války. Od zničení po prohlášení kulturní památkou. Za tisícovku tam mají i levné přespání, zato v tamním horském bufetu jsou k mání některé pochutiny ne s vysokohorskou, ale s nadoblačnou přirážkou. Třeba čaj s rumem za celých 170 korun. „To je cukrovaný kokainem nebo co,“ poznamenal Honza. Proto na webu menu a ceny raději neuvádějí.
„Musím milovníky hor v jakékoliv době potěšit. Na Brádlerových boudách jsme teď se synkem poznali skoro ráj. Dali jsme si gulášovku za sedmdesát korun, což je při zdejších cenách skvělé, a přinesli nám regulérní guláš. Já už to nemohl skoro dojíst,“ řekl mi ráno tatík, když jsme si dávali snídani v komplexu Petrovy boudy. Ten mohu vřele doporučit. Pakliže nehledáte komfort, máte spaní i s výživnou snídaní za 750 korun.
Poláci luxují všechny
A to ráno. „Ó hory, ó hory,“ jak hrají Stromboli. Prodíráme se vpřed, jak ještě zpívá Vilém Čok, a mineme Špindlerovu boudu. Ta si na nic nehraje. O ní se ví, že je jen pro movitější zákazníky, přesto na webovkách radši ceny pochutin také nemá. A tak ji mineme a jdeme dál. Ten vítr nahoře je fakt k nežití, přimrzá mi ucho, ale s myšlenkou na azyl trpím dál.
Slezský dům (Dom Śląski) pod Sněžkou je azyl, byť dost předražený. Tak jen namátkou, při ceně šest korun za jeden zlotý stojí svařené víno přes stovku a klobása necelých 170 korun. Je tady Poláků jako o posvícení, což se nelze divit, když až sem zezdola jedou lanovkou. Ale pořád jediný azyl v širokém okolí. „Ty vole, to jsou ceny. Ale dobře, že máme kde spočinout,“ říká Honza. V tom „mlíku“, co je venku, je stejně Sněžka se svými 1603 metry jen pomyslný bod. A pozor, nejvyšší horou Polska jsou s výškou 2501 metrů Rysy v Tatrách.
Fotogalerie: - Přechod Krkonoš
Z té hory, tedy Sněžky, pořád dolů a dolů. Naším cílem a naplánovanou nocležnou je Bouda Jelenka. Můžeme jen vřele doporučit. Noc se spacákem tady stojí 490 korun plus 25 místní poplatek. Mají pivo Krakonoš za šedesát pět korun z pivovaru v Trutnově, kde ve své době makal i Václav Havel.
Ten výlet se opravdu vydařil. Jak by řekl táta Homolka: „Hele, kdyby bylo na mně, já bych to sem zahnal, ty lidi, všecky a povinně!“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je 170 korun za čaj s rumem běžná cena?
autor: Jan Rychetský
