„Skutečně se mi zdá, že spousta lidí si myslí, že aféra je nejvyšší formou existence občanské společnosti,“ uvedl Zbořil. Podle něj se dění ve světě zredukovává na to, co si některý redaktor či některá redakce nebo některé médium myslí o tom, co by lidé měli vědět, ačkoliv to lidi nezajímá.

A cesta do tohoto nevědění je vyznačena titulky. „Titulky jsou zajímavější než zpráva a jsou některá média, která dokonce publikují takové zprávy nebo takové články, kdy ten titulek vůbec neodpovídá obsahu,“ všímá si.

Možným důvodem, proč se tak děje, je podle Zbořila skutečnost, že média se stala tou pověstnou čtvrtou mocí, dokonce by se dalo říct velmocí – když média dělají politiku. „To znamená, že především politikaří anebo si to svoje zpravodajství a své zpravodaje připravuje jako politické zástupce politických osobností,“ pokračuje Zbořil. S tím, že je typické, že právě z politologů nebo z lidí zabývající se studiem politiky, se stávají politruci. „Tedy místo toho, aby studovali, tak dávají pokyny a instrukce, jak se lidé v politice mají chovat, a proto právě potřebují mimořádné události,“ podotýká.

Zmínil i příklad ze zahraničí, např. aféry v USA. „Proto je v amerických volbách, kterými se již živíme nejméně půl roku, tedy myslím chaosem kolem amerických voleb, nejzajímavější zprávou to, že vtrhli lidé na Kapitol a chtěli ho obsadit, což vlastně nevíme. Ale už vlastně jen víme, že se tam skupina lidí dostala. Kdo ti lidé jsou, nevíme,“ zmínil, jak tato aféra žije a je mnohonásobnou skutečností.

Na Slovensku existuje skutečná aféra, sebevražda bývalého policejního prezidenta, o které je publikována zpráva, že to nebyla sebevražda, ale byla to vlastně vražda a že velká média tu zprávu vlastně zamlčují. „Oni o tom nepíší, ale o to větší zájem je pak o alternativní média a úvahy o konspiracích. Ale ta událost, která je jistě odsouzeníhodná a politováníhodná, není prezentovaná jako aféra, protože si mediální mágové nemyslí, že to aféra je. Nebo nechtějí, aby aférou byla,“ glosuje dění Zbořil.