Již ze začátku komentáře Weigl útočí na propojení klimatické změny s lidskou průmyslovou civilizací, když napsal, že ti, kteří klimatickou změnu pokládají za nežádoucí a zastavitelnou přírodní anomálii, popírají skutečnost, že vše na Zemi pochází od počátku permanentní změnou, a to včetně klimatu. K tomu dodal: „Dokazuje to příklad naší země, která zažila ve své geologické historii zásadní proměny klimatu od vlhkých tropů přes stepi a pralesy mírného pásma až po arktickou tundru v sousedství pevninského ledovce. Střídání studených ledových a teplejších meziledových dob je prokázáno již v éře existence lidského druhu. Přesto soudobý vědecký, politický a mediální mainstream nepokládá změny klimatu za přirozenou věc, jíž nemá smysl se bránit, ale pouze se jí maximálně přizpůsobovat. Namísto toho hlásá, že jde o nepřijatelný exces, který je možné a nutné zastavit.“

Vysvětlil, že vědci tedy předpokládají statické prostředí, jehož věčná udržitelnost je hodnotou an sich a tu je potřeba všemi prostředky bránit. V komentáři napsal, že takový způsob vědeckého zkoumání přírodní historie nemá obdobu. A dodal, že existuje ten správný benchmark, jenž by měl vycházet z přírodních poměrů v šedesátých letech minulého století. „Důvodem může být to, že jde o dobu, která ještě nevymizela z lidské paměti, a kdy byla většina koryfejů ideologie klimatického alarmismu i dnes rozhodující generace veřejných činitelů mladá a má na tuto éru příjemné vzpomínky. Jiný racionální důvod pro zbožštění přírodních poměrů doby nedávno minulé nalézt nelze,“ komentuje důvody právě 60. let.

Weigl v komentáři upozornil na zaměňování individuální lidské zkušenosti s podstatou klimatických změn, což se prý děje ve veřejných diskusích. „Každá změna počasí, několik dní horka či sucha, nebo naopak chladu a srážek, je vydávána za projev onoho excesu – té strašné klimatické změny. Ta se však projevuje jako dlouhodobý trend podobných kolísání, trvající dlouhá staletí a tisíciletí. Z několika sérií horkých a suchých, nebo naopak chladných a deštivých let nelze o změně klimatu jakožto planetárním procesu říci vůbec nic. Alespoň v seriózní vědě,“ napsal. Za zcela nevědeckou představu pokládá nějaký způsob centrálního řízení a plánování přírodních změn. Podle Weigla je politická ideologie novým náboženstvím, kdy právě v příkladu změny klimatu je její předností zdánlivý racionalismus a opření o vědu, napsal.

Weigl v komentáři upozornil i na to, že dříve lidé, kteří nechápali příčiny přírodních dějů a strádali v různých dobách sucha, či naopak přílišné vláhy, vzývali božstva a pokládali oběti. Současní bojovníci proti změnám klimatu prý používají podobné metody. Jde jim především o moc nad společností. „Lidé se mají pro uspokojení ‚božstev‘ zříci něčeho, co považují za obzvlášť důležité, cenné a potřebné pro své dosavadní životy. Tím odčiní své hříchy a uspokojí ‚božstvo‘ (v našem případě byla na tento piedestal postavena úroveň CO2 v atmosféře),“ dodal ekonom Weigl.

Celý článek ZDE: