„Krize nám nehrozí,“ takto ujišťovali české občany v řijnu 2008 premiér Mirek Topolánek, ministr financí Miroslav Kalousek a guvernér České národní banky Zdeněk Tůma. Ekonomka Lipovská přibližuje, že Kalousek tenkrát řekl: „Jinými slovy, končí naprosto výjimečně dobré časy a začínají časy normální, časy s normálními starostmi, ale rozhodně ne časy mimořádné, které by si vyžadovaly nějaká mimořádná opatření.“

Po bitvě víme, že se česká ekonomika záhy neposlušně propadla do nejhlubší recese ve své samostatné existenci a Parlament začal velmi rychle schvalovat obrovský protikrizový balíček včetně slavného šrotovného, podotýká Lipovská. Protikrizový balíček nakonec v praxi uveden stejně nebyl. Připomněla ještě jeden titulek, z rozhovoru ministra financí pro HN (6. 10. 2008) – Možná vás zklamu: krize nám nehrozí.

Toť ke vzpomínce na jedenáct let staré drama. Ale co součanost? Lipovská se zaměřila na text emeritního guvernéra ČNB Miroslava Singera, který vyšel dnes v Lidových novinách. Singer ve svém článku mimo jiné říká: „Vůbec není vyloučeno, že nás čeká jen ‚krizička‘ nebo zpomalení růstu. Každou jednu korunu dluhu jednoho subjektu musel jiný subjekt ušetřit. Snižování deficitu státního rozpočtu v době zpomalování ekonomického růstu není správnou reakcí. Je velmi nepravděpodobné, že nás čeká opakování velké recese.“

„První a poslední bod lze pochopit. Je nezodpovědné vytvářet paniku, živočišné pudy na trhu fungují. Nemáme děsit, nemáme se strašit, ale máme se na ono zpomalení (které bude barvy červené) připravit tak, jako se veverka připravuje na zimu,“ komentuje Singerova slova ekonomka.

Daleko horší je podle ní však tvrzení, že každou korunu dluhu musel někdo ušetřit. „Ano, v základních učebnicích na úrovni kurzu makroekonomie 0 to takto jednoduše možná funguje. I když i tam studenti brzy narazí na systém s částečnými rezervami a pochopí, že je svět trochu méně pohádkový,“ dodává s tím, že úvěry jsou od úspor odpojeny.

Takřka zločinná je prý pak úvaha o snižování dluhu. Padne-li prý do recese země méně zadlužená, nehrozí jí tak zásadní snížení ratingu, a tedy má šanci půjčovat si na své prokousání se z recese (jakkoli to není dobrý nápad) přece jen levněji a méně bolestněji.

„Nemá smysl krizí ‚strašit‘. Nemá smysl házet lacině daty, ‚kdy to propukne‘ – kdo to ví, ten o tom nejspíše nepíše, nýbrž vesele investuje (zlé jazyky o tom mluví jako o spekulování),“ podotýká Lipovská.

Nemá však prý ani smysl lhát. „Nemá smysl sedět dejme tomu 30. listopadu na Vysočině a hledat plavky v pevné víře, že po neděli budou u místního rybníku tropická vedra. Nebudou. Smysluplnější je jít naštípat dříví,“ píše ekonomka.

Krize se nám podle jejího mínění hypoteticky vyhnout může. Bude to ovšem vyžadovat zodpovědnou fiskální politiku, rozumnou vládu, ještě rozumnější Parlament a minimum zásahů z Bruselu a Frankfurtu. „Nevím, zda něco z toho máme. Ale lež nám určitě v ničem nepomůže,“ uzavírá Lipovská se slovy, že pořád je lepší být tou malou, slabou, ale zodpovědnou veverkou, než nemocným, v kleci zavřeným lvem.