„O adventu jsem se setkala se dvěma ženami, se kterými mě nespojoval rodný jazyk, stejný věk nebo společenské postavení, jen zájem o feministickou teologii a teologii přírody. V předvečer klimatické katastrofy jsme se bavily o roli církve v čase klimatických změn, o solárních panelech na kostelech i o vyznání vin prodchnuté klimatickým žalem. Skrz naše krátké povídání o politice, farnících, způsobech cestování a měření uhlíkové stopy se do našich rozhovorů prolomila ‚zelená‘ teologická témata,“ započala svůj článek Šipka.

„Malé dítě v jesličkách, které je vítáno jako narozený Bůh“ podle ní „naznačuje, že nevěříme v neměnný, navždycky určený svět“. „Není tu konec dějin ve smyslu beznadějně rukou složených ve klíně, ve smyslu jedné, vítězné ideologie. Stvoření tohoto světa pokračuje, objevují se nové technologie,“ počíná.

„Děti, které se narodily v době naší dospělosti do daleko zdevastovanějšího světa si troufají snít daleko ambicióznější vize,“ pokračuje a odkazuje se na kanadskou novinářku a feministickou aktivistku Naomi Kleinovou a její slova o tom, že „naše představy o udržitelné budoucnosti musejí být uvěřitelné a dopodrobna naplánované“. Tvrdí, že neustále pokračuje utváření našeho světa.