„Předstupuji před vás proto, abych podpořil senátní verzi návrhu zákona o ochraně přírody a krajiny, které se zpravidla říká zákon o národních parcích. Nemohu být podezírán z toho, že miluji Senát. Ale nikdy mě nezajímalo, kdo co říká, ale co kdo říká. A chtěl bych na základě informací, které jsem měl po velmi dlouhou dobu, více než deseti let, k dispozici, vás seznámit se svým stanoviskem a samozřejmě ponechat vašemu rozhodnutí, zda tato informace ovlivní vaše rozhodnutí,“ zahájil prezident Zeman své vystoupení.

Prezident nevidí žádný důvod, proč by měl existovat speciální set zákonů o jednotlivých národních parcích. Považuje za naprosto přirozené, že národní parky a pravidla jejich fungování budou upraveny jedním zákonem pro všechny. „Ale protože prakticky sto procent diskuse o tomto zákoně se týká Národního parku Šumava, dovolte mi, abych se zaměřil právě na tuto problematiku,“ ohlásil téma svého projevu.

„Před týdnem jsem se vrátil z návštěvy Královéhradeckého kraje, na jehož území, jak víte, je národní park Krkonoše,“ informoval poslance. Nesetkal se tam prý s jakoukoliv kritickou poznámkou vůči vedení tohoto národního parku. „Nesetkal jsem se – snad s výjimkou drobného konfliktu, který se týkal lanovky na Sněžku – s tím, že by existovaly konflikty mezi samosprávami a KRNAPem, a tak si kladu velmi prostou otázku: Proč, když řešíme problematiku národních parků obecně, se vždy a všude soustřeďujeme na šumavský národní park?“ ptal se.

A pak už začal popisovat svou vlastní zkušenost s těmi, kteří bojují za věc Šumavy. „Před více než deseti lety jsem byl požádán skupinou svých přátel, abych pomohl při řešení problematiky Šumavy, protože tito přátelé se domnívali, a myslím si, že se domnívali právem, že Šumava je ničena zelenými fanatiky. Úmyslně říkám zelenými fanatiky, nikoliv ekologickými fanatiky, potože ekologové alespoň vědí, co je to biomasa. Nu a tak jsem prostudoval ne desítky, ale stovky, no a za těch deset let to budou tisíce stránek, mimochodem, neustále přibývají, takže posledních 50 z nich jsem před týdnem předal ministru životního prostředí, a tak jsem se stal obětí informačního tlaku, místo toho, abych podlehl dojmům, podlehl emocím a místo pečlivého studia odborných podkladů poslouchal názory novinářů, kteří píší každý den o něčem jiném, aniž by čemukoliv rozuměli, anebo názory některých představitelů tzv. kulturní fronty, kteří se chtějí zviditelnit a kteří říkají to, co pokládají za populární,“ líčil.

A pokračoval: „Před zhruba 10 lety jsem se svýma bolavýma nohama vystoupil 7 kilometrů na Plešné jezero, spolu s několika desítkami mých přátel, mezi nimiž byli i dva bývalí ministři životního prostředí. Paradoxně jeden z nich ze sociální demokracie, Miloš Kužvart, a druhý z ODS, František Benda. A oba z nich šli spolu se mnou protestovat proti ničení šumavské přírody,“ popisoval. Kromě toho se prý proletěl spolu s televizí Prima helikoptérou nad obrovskými územími uschlých šumavských lesů.

„Jedná se minimálně o 60 tisíc krásných stromů. Kolegyně a kolegové, když někdo vykácí alej, tak se stává předmětem kritiky, když někdo zničí 60 tisíc stromů, tak se těm bursíkům nic nestane. Přemýšlejte o tom,“  vyzval poslance.

Pak popisoval svá setkání se šumavskými starosty. „Kromě jiného si vzpomínám na setkání s tehdejším starostou obce Lipno, který mi říkal na otázku, jak je možné, že prosperujete, jak je možné, že tady máte sjezdovky, vleky, teď tam dokonce přibyla i nejdelší bruslařská dráha v Evropě po zamrzlé hladině lipenské přehrady, jak je všechno toto možné. A tehdejší pan starosta mi odpověděl: Hlavní důvod je, že Lipno není na území šumavského národního parku,“ zavzpomínala hlava státu.

„Začal jsem přemýšlet, aniž bych byl předem zaujat pro jakoukoliv verzi sporu, který se dnes zde v této Poslanecké sněmovně odehrává. Začal jsem od začátku. Bože, jak je to těžké, a jak lehké je přečíst si jeden novinový článek a zastávat pevný názor,“ prozradil. Historie Šumavy a šumavských lesů je podle něj stará několik set let. „Byly to hospodářské lesy, schwarzenbergovské lesy, byly to lesy, které bohužel byly smrkovou monokulturou a já sám se v zájmu ochrany životního prostředí domnívám, že by bylo lepší, kdyby se tato monokultura doplňovala smíšeným porostem, ale o tom teď primárně nediskutujme, neboť to je věc na desítky a desítky let.“

„Tyto hospodářské lesy byly využívány k těžbě dřeva a k zpracování dřeva. Vznikaly výrazné industriální stavby, jako byl například Schwarzenbergův plavební kanál. Nu a co se stalo. Zatímco dříve v šumavském podhůří i na Šumavě samotné existovaly továrny na zpracování dřeva, nyní se vyváží surové dřevo do Rakouska nebo do Německa. Ve Volarech existovala dřevozpracující fabrika. Víte, co je tam dnes? Solární elektrárna,“ vyprávěl za lehlého smíchu poslanců.

„Chápu. V šumavském podhůří je počet slunečných dnů tak vysoký, že se solární elektrárny vyplácejí, zvláště když, jak jsem upozornil při svém projevu k rozpočtu, dotace na solární elektrárny je 15násobně vyšší než je dotace, nebo spíše tržní cena běžné silové elektřiny,“ rýpl si prezident a pokračoval v tématu: „Na Šumavě zanikly pily, zanikly dřevozpracující podniky, chceme-li dovézt návytek, dovážíme ho z Finska, místo abychom ho vyrobili sami, a pak se divíme, že ze šumavských obcí, například z Nové Pece, odešlo 30 procent obyvatel, 30 procent převážně mladých lidí.“

A pak se dostal ke srovnání s druhou stranou Šumavy: „Existují klášterní lesy na rakouské straně hranic. A v těchto klášterních lesích neřádí kůrovec. Proč řádí a řádil na české straně? Vysvětlení je jednoduché, ale mnohé z vás pobouří. Existovaly tři ztepilé smrky na jednom ze šumavských hřebenů. Tyto tři ztepilé smrky napadl kůrovec. V hospodářských lesích bylo po staletí zvykem, že když byl strom napaden kůrovcem, tak byl pokácen, oloupána kůra, kůra spálena a dřevo odvezeno. Někdy to dokonce bylo i rezonanční dřevo, kvalitní dřevo. To byla tzv. dobrá praxe,“ chválil.

Pak se ale něco změnilo. „Za vlády Martina Bursíka, přítele kůrovce, jak se sám označil, se k těmto třem ztepilým smrkům připoutaly tři neméně ztepilé dívky z hnutí Duha. A když tam přišli dřevorubci, tyto dívky bránily dřevorubcům v pokácení těchto stromů – a místo toho, aby je tito dřevorubci přeřízli, pardon, mám tím samozřejmě na mysli ty stromy,“ vyprávěl prezident a v plénu propukl smích. Po uklidnění se prezident jal poslancům objasňovat mechanismus rojení kůrovce. „Víte, co je to geometrická řada? Kůrovec je schopen se vlastními silami pohybovat na dosah několika set metrů, a když je příhodný vítr, tak i na dosah několika kilometrů,“ popisoval. Jestli si prý někdo z laiků myslí, že kůrovcovou kalamitu způsobil orkán Kyril, jak někteří tvrdili, tak je na omylu.

„A víte proč? Protože při orkánu stromy padají. Při kůrovcové kalamitě stromy schnou. A to je zatracený rozdíl. Takže v důsledku této zdánlivě nepatrné příčiny se během několika let na území Šumavy, ano, vytvořila divočina,“ vysvětloval Miloš Zeman. Divočina je podle něj odporný pojem. „Jsou dva druhy divočiny – divočina, která vzniká přirozenou cestou, historickým dědictvím, jako je třeba Yellowstone a mnoho dalších národních parků. A je divočina, která vzniká uměle. Tak trochu to připomíná neoromantické zříceniny hradů z 19. století, které ovšem měly tu výhodu, že neničily podhradí. Vytvoření bursíkovské umělé divočiny zničilo 60 tisíc krásných stromů,“ rozčiloval se prezident. „Já jsem ve svém pokročilém věku jen málokdy zažil smutnější pohled na obrovský uschlý les,“ dodal. 

„Dovolím si vám uvést tři fakta. Nikoliv pomluvu, která se plíží kuloáry, ale fakta, která byla pronesena na tiskových konferencích dvou tehdejších ředitelů národního parku – Jana Stráského a Jiřího Mánka,“ ohlásil. Minimálně Jan Stráský je podle něj osobou, jejíž názor by měl být respektován. „Bývalý úspěšný politik, předseda Klubu českých turistů, milovník Šumavy, autor knihy Zelená, nikoliv hnědá Šumava,“ představil jej. Stráský podle něj ve své knize popisuje hnědou Šumavu, popisuje zelený mordor, který vytvořili fanatici z tehdejší Strany zelených vedení tehdejším ředitelem Národního parku Šumava Krejčím. „Všechna tři fakta, která vám teď sděluji, byla publikována na tiskové konferenci a nikdo je nedementoval,“ zdůraznil prezident.

„Fakt číslo 1: Víte, kde je pramen Vltavy? Nejkrásnější české řeky? Neexistuje. Pramen Vltavy zanikl v uschlém šumavském lese. V tom lese, který chtěli bursíci chránit, kde bojovali za datla tříprstého nebo tetřeva hlušce, ale jak datel tříprstý, tak tetřev hlušec se z uschlého lesa dávno odstěhovali. A odstěhoval se i pramen Vltavy. Zpočátku nákladem 800 tisíc korun k němu byla vybudována taková dřevěná lávka. Byl jsem u toho, viděl jsem ji. Ale protože uschlé stromy padají, tak na tuto lávku dopadaly uschlé stromy a proto byl její provoz uzavřen. Co se stalo? Pramen Vltavy byl operativně přesunut a vytvořen pramen nový. Včetně romantické sošky, která původní pramen doprovázela,“ připomněl prezident překvapeným poslancům.

Následoval fakt číslo 2: „K tomu novému prameni Vltavy přicházeli návštěvníci a bylo jim trochu divné, jak je možné, že je kolem tolik uschlých stromů. A tak tehdejší vedení šumavského národního parku objednalo vysokozdvižnou plošinu a ruční pilu. Ruční pilu proto, aby se mohly přeříznout tyto stromy zhruba v polovině, aby tam byly zuby, nikoliv hladký řez, a aby se turisté mohli domnívat, že jde o důsledek polomu a nikoliv o důsledek uschlého stromu,“ vykládal za pobavení některých poslanců. 

„A konečně fakt číslo 3: V noci za svitu reflektorů byly pod uschlé stromy dováženy čerstvé sazenice. A v noci se vytvářela iluze, že se příroda krásně omlazuje přirozenou cestou, nu a když reflektory zhasly a noc skončila, tak různí špidlové a další naivní politici přišli na denní světlo a radovali se z přirozeného omlazování. Dokonce je ani netrklo, že občas pod uschlým smrkem vyrašil čerstvý javor,“ vyprávěl, zatímco vicepremiér Bělobrádek se za ním začal potit a otíral si čelo.

Prezident se vyznal, že nemá rád, když někdo vytváří potěmkinovské vesnice. A pokládá ho za podvodníka. „Ale člověka, který věří potěmkinovským vesnicím, pokládám za hlupáka,“ dodal. A právě proto na závěr svého vystoupení přednesl k poslancům prosbu: „Nevěřte zeleným fanatikům. Nevěřte těm, kdož z jednoho z nejkrásnějších koutů české přírody dělají svoje experimentální pole. Už toho zničili dost. A myslím si, že pokud nedojde k nápravě a pokud se budou dále zvětšovat bezzásahové zóny, tak se setkáme s tím, když ne my, tedy naši potomci, že už uschne i ten zbytek Šumavy,“ dodal pochmurně.

Když prý vše toto smutné prezident viděl, chtěl si spravit chuť, a tak se vypravil na druhou stranu Šumavy. „Protože Rakušané jsou zaostalí, nemají národní park,“ dodal. „Ta rakouská strana se jmenuje Hochficht, mají tam vleky, lanovky, sjezdovky, já sám jsem se projel po dobře upravené běžkařské trati, pak jsem si zajel do skvělé hospůdky, byla tam strašná spousta návštěvníků, všichni byli spokojeni, včetně Čechů. A Češi se pak vraceli zpátky po rozbitých silnicích, kolem vybydlených obcí a poloprázných penzionů. Takže Češi nechali vydělat Rakušanům, místo aby nechali vydělat našim podnikatelům,“ líčil zážitek. A potom si prý říkal: „Proč proboha ti, kdo zničili stovky hektarů lesa, bojovali proti tomu, aby na Třístoličník nebo kamkoliv jinam byla postavena lanovka a vybudována sjezdová dráha?“ A to prý říká jako běžkař, který hluboce pohrdá sjezdaři. „Sjezdaři jsou ti, kteří si nevyšlapou poctivě svůj kopec, zatímco my běžkaři pracujeme. Ale přesto jsem tolerantní vůči sjezdařům,“ dodal.

A svůj projev zakončil zostra: „Dámy a pánové, byli jsme svědky zločinu. Byla vytvořena fiktivní divočina, nikoliv přírodní divočina. Byla vytvořena poušť. Co byste řekli člověku, který v polovině Šumavy vytvoří poušť. Kdyby se hájil tím, že je zapotřebí dezertifikace, čili rozšíření pouště, tak byste ho poslali do blázince. Proč jste neposlali do blázince Martina Bursíka? To je ta nejprostší a nejjednodušší otázka, kterou vám mohu položit.“

A proto svou výzvu uzavřel prosbou. „Není nic smutnějšího, než když umírají stromy. Když umírají v důsledku fanatiků, kteří si přáli umělou, nikoliv přírodní divočinu. Nemám nic proti rašeliništím na Šumavě, ale o tom teď přece proboha nemluvíme. Mluvíme o obrovském lesním masivu, který byl našimi předky po staletí řádně spravován. Mimochodem sousední les, les v Boleticích, to jsou vojenské lesy, je řádně spravován i nadále a rakouský les jakéhosi kláštera je rovněž spravován řádně. Ano, ministr životního prostředí má pravdu, když říká, že Šumava není jen pro obyvatele šumavských obcí. Plně s ním souhlasím, když říká, že Šumava je pro všechny občany, kteří tam chtějí přijet a rekreovat se. Tak, jako do jakéhokoliv jiného místa v naší krásné zemi. Do jakýchkoliv jiných hor, nikoliv do zeleného či hnědého mordoru,“ prosil.

Poslance proto vyzval: „Máte-li opravdu pocit, že chcete chránit přírodu: Je opravdu ochranou přírody zničení lesa? A nemyslíte si, že jednou ze součástí ochrany přírody je i ochrana živočicha, který se jmenuje homo sapiens sapiens, tedy člověk moudrý? Chtěl bych vás tedy závěrem vyzvat: Přemýšlejte o tom, abychom neopakovali zločin, doslova zločin, který se v minulosti na šumavské přírodě odehrál. Každý může udělat chybu, ale jestliže tuto chybu opakuje, pak mu není ani rady, ani pomoci. Přeji vám moudrost ve vašem rozhodování,“ poděkoval Miloš Zeman za pozornost.