„Vánoční poselství Miloše Zemana nepřineslo dar z nebes. To je správné, neboť za vše dobré i za vše špatné si můžeme sami. Nic podstatného nikdy nedostaneme zadarmo jako dárek pod stromeček,“ zdůraznil analytik Kotrba na úvod. Proto by měl k prezidentovu poselství každý přistupovat jako k inspiraci pro vlastní jednání.
Své poselství prezident Zeman zahájil optimistickým názorem, že „blbá nálada skončila“. „Stejně jako v lidském životě i v životě naší republiky jsou to události radostné i méně radostné, ale jsem velmi rád, že těch radostnějších je podstatně více,“ shrnul rok 2015.
Ohlášení konce blbé nálady vnímá Kotrba tak, že skončila zejména Zemanovým sympatizantům. „Blbá nálada jedněch skončí, až Zeman odejde z funkce. U druhých to je podobné, ale naopak. Uvítali by odchod Dienstbiera, důchodové mlčení Schwarzenberga, změnu názorů poloviny ministrů,“ myslí si. Proto podle něj Zemanovi voliči názor o „konci blbé nálady“ tak úplně nesdílejí.
Zeman ocenil zejména ekonomický růst, který je druhý největší v celé EU. Prezident za něj poděkoval zaměstnavatelům i zaměstnancům a rovněž prozíravé hospodářské politice vlády. „Jak řekl ministr financí, vláda odšpuntovala ekonomiku. A já bych k tomu jen dodal, že ji vymanila ze svěrací kazajky škrtících opatření minulých pravicových vlád,“ rýpl si do Nečasova kabinetu, jehož odstranění kdysi sliboval ve své kampani před prezidentskými volbami.
V další části prezident Miloš Zeman definoval svou „vizi pro Českou republiku“. Touto vizí je pro Zemana sociální stát skandinávského typu. „Je to model, který je založen na dvou pilířích. Na vysokých daních, což je velmi nepopulární, zejména na progresivním zdanění příjmů fyzických osob, kdy ti nejbohatší platí relativně nejvyšší daně. Nu a současně je založen na tom, že daňový výnos se nerozkrade, ale že je určen na investice do lidí, do veřejného sektoru. To znamená do zdravotnictví, do školství, ale také do vědy a výzkumu,“ argumentoval prezident.
CELÝ PROJEV PREZIDENTA ZEMANA ZDE
Kotrba s ním však tak úplně nesouhlasí: „Zemanova vize sociálního státu skandinávského typu se vztahuje k Norsku, Švédsku a Finsku za vlád tamních socialistů. Zeman podrobně studoval sociální systém sociálního liberalismu v době, kdy ve Švédsku vládla švédská sociálně demokratická strana z velké části ve spolupráci s odbory a průmyslem. To ale bylo během 80. let – před švédskou fiskální a nemovitostní krizí v devadesátých letech,“ upozorňuje analytik. Připouští, že v té době Skandinávii obdivoval i on, jenže časy se podle něj změnily. Rozpočtové deficity se podle něj ministři financí rozhodli řešit škrty v sociálních programech, které tradiční skandinávský sociální stát prakticky zlikvidovaly.
Zeman vychvaloval zejména ministra financí Andreje Babiše a dokonce vyslovil explicitní podporu jeho zákonům k posílení kontroly daňových poplatníků. „Ti, kdo namítají, že se těmito zákony omezuje osobní svoboda, by si měli uvědomit, že nikdo nemá právo krást a nikdo nemá právo podvádět,“ zdůraznil prezident.
Štěpána Kotrbu na těchto jeho slovech zaujalo, že chválil především ministra financí Andreje Babiše, ačkoliv největší úspěchy vlády, které ve svém projevu zmínil, spadaly do kompetence ministrů za ČSSD. „Bez práce ministrů za ČSSD by neměl za co vládu chválit. Ministr průmyslu je z ČSSD, ministr zahraničí je z ČSSD – to jsou dva pilíře ekonomické diplomacie do Číny, Koreje i postsovětských republik, kterou Zeman pochválil,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Štěpán Kotrba.
Babiš je podle něj Zemanovi sympatický zejména svým sociálně odpovědným kapitalismem. „Babiš platí daně v Praze, ne na Bahamách. Jeho odboráři si na něj nestěžují, naopak,“ připomíná. Babiš navíc podle něj k dalšímu rozvoji svého podnikání potřebuje být zadobře se státem, nejlépe být součástí jeho rozhodování, a proto si rozumí s prezidentem, který také usiluje o co největší rozvoj státního sektoru.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo